Straka v hrsti

Pohlcující a hodně divoký crust punkový trip, který se Herzovi podařilo natočit jen díky tomu, že tvrdil, že v opuštěné pískovně za Barrandovem natáčí pohádku. Má to chaotickou strukturu a režijně to působí značně rozkolceně, až trochu happeningovým dojmem. Je zjevné, že se v osmedesátých letech Herz zaplavil na nějaké pirátské kopii MAD MAX a tohle je výsledek. Geniální low budget kostými a výtečný soundtrack jako bonus. (23.01.2019)

Jakožto člověk, který má za sebou už dost podivných a experimentálních filmů, mě Straka v hrsti bůhvíjak nešokovala, i když na československý film to je skutečně nezvyklé. Bohužel pořádně nevím, co mi to vlastně chtělo říct. Podobenství v tom moc nevidím. Ano, třeba to celé je o lidské agresi, lidském chování, anarchii, atd... ale nepřišlo mi, že by se něčemu z toho ten film nějak podrobněji věnoval (leda tím způsobem, že jsou všichni lidi vlastně agresivní, ale podané je to bez jakékoli psychologie, takže mám problém to brát vážně). Spíš jsem měl pocit, že se jedná o nějaký ten experiment ve stylu hippies, 60. let, psychedelických scén a asi inspirovaný Mad Maxem. Nějakou myšlenku jsem zaznamenal jednu - Jeden z těch lidí, co chodí oblečený jako zvíře (už mi to došlo, Herz předpověděl furries :D) mluví o tom, že: "Lidé nechtějí vidět hry o svatých, chtějí jen komedie.", což symbolizuje úpadek umění (a když tak na ty moderní filmy koukám, je to pravda). Pak možná ještě ta písnička o prodeji zázračné masti symbolizuje falešné obchodníky apod., ale tím si nejsem tak jistý. Skutečně to podle mě je spíš jenom experiment. A ne zrovna zajímavý a ani ne podmanivý, takže když nefunguje tohle, nemůže to fungovat ani jako celek. Ale co já vím, třeba mi něco uniklo a je to geniální dílo. Jen mě jaksi nebere koukat na tenhle úlet někdy podruhé. I přes slušnou kameru, dobré herecké výkony a zvláštní vizuál, který si vyhrál s minimem. 2* (14.11.2020)

"Poslyšte příběh velmi krásný" zpívá (nebo spíše ječí) Jana Kratochvílová na začátku o příběhu, nebo tedy filmu končícím mimo jiné hromadnou střelbou na nevinné vojáky!! Měl jsem v podstatě stejné pocity jako zde popsal uživatel Big Bear... Když se na zapadlém smetišti za doprovodu Pražského výběru začali objevovat šílenci, co vypadali jako parodie na hippies v středověkých kostýmech nebo začli tam do kruhu jezdit motorky a uprostřed se vystavovali lidé coby sochy se zaječími nebo jeleními hlavami, nestačil jsem zírat, co to vzniklo a do jaké úrovně bizáru režisér Juraj Herz (autor takových skvostů jako Spalovač mrtvol nebo Petrolejové lampy) v 80. letech postoupil. Tohle je snad největší filmový úlet, co jsem v československé kinematografii viděl! Možno trochu s nadsázkou označit za takové malé skloubení "Den sedmý, osmá noc" a Vorlova "Kouře". Bohužel, tady absolutně bez myšlenky... alespoň já jsem nic rozumného v tomhle šílenství nepozoroval. Odvaha natočit tohle uprostřed komunismu se cení, ale jako celek osobně neshledávám žádný velký přínos, žádné kladné pocity... je mi líto. Jednu hvězdičku dávám za občas povedenou hudbu, jinak u mě je to velmi těsně na hranici odpadu; 20% (30.05.2018)

Mé hodnocení je určitě podbarvené mou láskou k Pražskému výběru. Jejich hudba a zejména album Straka v hrsti patří k nejhranějšímu v mém cd přehrávači. Pokud by se jejich hudba mohla vydávat za plnohodnoutnou filmovou muziku, pak určitě jen v případě jako tomu je u tohoto Herzova filmu. Těžko definovatelný, uchopitelný a zcela ojedinělý pokus zachytit liskou agresi a pokřivené vztahy mezi lidskou rasou. K vystižení příběhu si stačí přečíst info k tomuto filmu. Ale už hůře je tento opus představitelný. O filmu jsem měl opravdu jen mlhavé představy, ale kostýmy či dekorace mi jednoznačně vyrazily dech. Působí neskutečně provokativně, snad až anarchisticky. Vztahy mezi jednotilivými filmovými postavami jsou neskutečně chladné, bezcitné, ponižující. Tak jak tomu zkrátka opravdu je. Jedná se o jedno z nejkrásnějších podobenství, jaké jsem viděl. (13.02.2007)

Antonín Přidal adaptoval středověkou hru Mastičkář, včetně ústřední postavy Rubína (pouťová divadelnost ve výrazu ve filmu zůstala) i s jejím masopustním pojetím, s aktualizací přenesenou do zdánlivého bezčasí (ale s výraznými historickými konotacemi 20. století - nacističtí rytíři), dost typickou pro přelom 70. a 80. let. Hudba M. Kocába je tradičně pro něj eklektická (takový Miloš Štědroň by si s úpravami historické hudby a hudbou současnou poradil osobitěji), ale ve výsledku ne zas tak špatná, jako by byla od téhož autora dnes. Název Straka v hrsti byl z komerčních důvodů použit podle nahrávky Pražského výběru, kterou Kocáb do filmu také jako svou hudbu zařadil? (17.08.2011)