Hush

Zajímavý pocit. Vidět tenhle film až po Midnight Mass. Ten úvod byl fakt vtipnej. Ale na Geraldovu hru se musím kouknout znovu, asi jsem po tom tehdy nekoukala. Nebyl důvod, že? :D (Mmch Kate Siegel je spoluautor scénáře, byť to tady není vedené. Ale moje zkušenost je špatná, nebudu to nikam hlasit.) ***** Mám podobné filmy ráda, přestože je u nich šance 50/50, že to bude průšvih. Vždy mě o to víc totiž potěší, když to průšvih není. A tady se začalo vážně slibně. Hluchouněmou myš chce dostat kočka, ale nejdřív si pohraje. Takže hlavní děj je o těch dvou postavách. Otázkou je, jak dlouho to zůstane dobré. Stopáž "klasická devadesátka" je naštěstí dobrý pomocník. Ale nebylo to tak špatný. Sice mi borka ke konci přišla zdatná skoro jako ten slepej psychopat z Don't Breathe ale ta neměla nic ve sklepě, takže cajk. Ale kolem hodiny to začalo být dlouhé a nelogické. Ohlížení se ve tmě na střeše, jestli už nejde? Vždyť tam ani nemohla dohlédnout. Na reflex to nejde vztáhnout, když se ani neotočila při první vraždě s pocitem "že tam někdo je". Ale když přišel ten její "hlas", přitáhla jsem si deku pod bradu a myslela jsem, že se strachy tamto. Ale jinde nic. Škoda. Takovej rodinnej horor  ;) (12.10.2021)

Tak trošku nechápu, co na tom hororovým znalcům tady na CSFD vadí. Vyvražďovačka kterou svým způsobem mohu zařadit hodně vysoko. Hlavní postava hluchá, což je docela průser, když si na ní dělá zálusk maniak s maskou. S maskou samozřejmě s menším nadhledem, má jí prvních pár minut. A proč to tolika lidem sakra vadí? Ano maska měla své kouzlo ze začátku a scéna, kdy maník vraždí její kamarádku a ona si spokojeně trajdá v kuchyni neměla chybu! Za chvilku masku sundá a začne hlavní představení, hlavní postava dokáže odezírat ze rtů a kdyby maník nesundal masku nebylo by to pravé psycho. Nejsem fanoušek "home invasion" hororů, ale tento je zcela výjimečně na vysoké úrovni. Vše potřebné k mé spokojenosti splňuje. Výborná atmosféra, hudba, brutální scény, chvilkové ticho a napětí co se dá krájet. Je toho opravdu hodně, také najdu i zápory, ale těm se chci protentokrát vyhnout. Samým závěrem Flanagenovi tleskám, protože tohle se fakt povedlo a pokud jde jen o výplň nudy než vznikl Before I Wake, tak klobouk dolu, protože Hush je větší zážitek .. 8/10 = 85% (13.05.2016)

Děvka jedna, já hned od začátku věděl, že to přežije.. Neschopný kocour hrající si na Viléma Tella vs. hluchoněmá myš. Home invasion, při kterém se do domu moc nejde, řemeslně sebevědomé, šablonu bez nějakých přetahů nerušeně obkreslující. Ozvláštnění zvukem ticha (jako když se člověk potopí do napuštěné vany) či variace možných konců v hlavě hrdinky se míjí účinkem a navíc překáží logické nesrovnalosti, jako třeba že vrah někoho patnáctkrát bodne do břicha a oblečení má čisté jak na konci reklamy na prací prášek. Princ hrůzy Flanagan by měl zvážit, jestli si pořád nechávat posílat scénáře od agenta jménem Mirror.. (15.06.2016)

Z Mikea Flanagana sa nám stáva jeden z najzaujímavejších hororových/thrillerových režisérov súčasnosti. Po slušných, avšak minimalistických hororoch ako Absentia a Oculus, ktoré však skôr pracovali so psychológiou postáv, než s prvoplánovým vystrašením diváka, prichádza s ešte minimalistickejších home invasion Hush, ktorý si natočil pre Netflix iba tak z nudy za pár dní vo voľnom čase. A aj keď to je na prvý, aj na ten druhý pohľad iba klasický prírastok do home invasion subžánru, tak práve silná režisérska ruka ho dokázala povýšiť na niečo viac než typický zabudnuteľný home invasion thriller. Flanagan sa tu totiž ani na sekundu netvári, že točí niečo iné a ani nesnaží o nič viac než z daného subžánru dostať maximum. A presne to sa mu aj darí. Obyčajná hra na mačku a myš a osemdesiat minútové naháňanie vraha a obete na ploche jedného domu a jeho okolia nebolo snáď nikdy napínavejšie. Fakt, že hlavná hrdinka je hluchonemá je príjemným spestrením a Flanaganovi sa darí pár zábermi výborne načrtnúť vnímanie jej sveta. Hlavná hrdinka, napriek tomuto hendikepu však nie je typická obeť, ale racionálne uvažujúca postava, ktorá vie, že vrah má oproti nej podstatne na vrch a tak sa v rámci možností a žánru v ktorom sa pohybujeme chová maximálna racionálne. Práve vďaka tomu svojím konaním budí u diváka sympatie, čo je pri podobných naháňačkách vraha a obete priam žiaduce, pretože tak umožňuje ten boj prežívať spoločne s hlavnou hrdinkou. V Hush tak vynikajúco funguje napätie, stiesnená atmosféra, aj tempo, ktoré vie, že podobný námet by dlhšiu ako skromnú osemdesiat minútovú stopáž neutiahol. Ani raz tak nestihne nudiť a končí presne v momente, keď by celé dianie mohlo byť repetitívne. Flanagan tak opäť dokázal, že má veľký talent a stačí mu jeden námet, v ktorom vie natočiť efektný film. Hush síce nie je absolútne ničím výnimočný alebo originálny home invasion thriller, ale svoj účel plný v maximálnej možnej miere. Je to výborne odvedená práca, ktorá rešpektuje všetky pravidlá žánru, ale zároveň dokazuje, že pokiaľ sa s nimi pracuje s rozumom, tak aj na malom priestore a s tisíc krát opakovaným námetom je možné natočiť dostatočne strhujúci napinák. Flanagan natočil presne to čo chcel natočiť a v podstate si to nijako inak alebo lepšie neviem predstaviť natočené, aj napriek tomu, že Hush má od maximálneho hodnotenie stále ďaleko. Chápem, že to asi zarytému hororovému fanúšikovi môže byť málo, ale kto od tohto čakal krvák, akékoľvek gore, nebodaj rape & revenge, prípadne v každom horore počíta bodycount (lebo bodycount je pre filmovú kvalitu „veľmi“ dôležitý) nech sa radšej obzrie do brakovejšej tvorby. Hush potenciál, ktorý mu daný námet ponúkal využil v maximálnej možnej miere. Je to celý čas napínavé, akurát dlhé, má to sympatickú hlavnú hrdinku, i rozumne uvažujúce postavy. Jednoducho uvedomelá a sebavedomá thrillerová naháňačka. Čo viac v subžánri home invasion vlastne chcieť? CELKOVO: 3,5* (7/10) (28.04.2016)

Potom ako Maddie v detstve stratila sluh i hlas, rozhodla sa v dospelosti pre kariéru spisovateľky. Opustila veľkomesto, presťahovala sa do krásneho domu uprostred hôr. S väčšinou priateľov je v kontakte cez internet, a tak z času na čas je občasná návšteva blízkej osoby skôr výnimkou než pravidlom. Keď sa jedného večera predo dvermi Maddie-nho domu namiesto priateľa objaví šialený vrah v maske s kušou v ruke, zdá sa že je mladá žena vďaka handicapu v značnej nevýhode. Nerovný súboj v podobe hry "na mačku a myš" sa môže začať. Flanagan sa celý život húpe na vlne priemernosti. Sem tam trošku vyskočí (Oculus), sem tam trošku upadne (Absentia). Neviem veru o žiadnom snímku z jeho tvorby, ktorý by posadil na riť väčšie množstvo divákov. Odvážnejší, "na úspech predurčený" projekt v ruke nikdy nemal a ani nikdy nezrealizoval, ide si svojou cestou na terajšiu dobu štandardne spracovaných hororov. Nie je to žiadny Wan, pričom pochybujem, že raz natoľko ohúri, aby mu hororový fanúšik padol k nohám. Mýliť sa však môžem, a úprimne, prajem to každému jednému z tvorcov, aj jemu. Lenže aj tento "Hush", nie je žiadny "rush". Lepšie momenty striedajú tie priam hlúpejšie, až má človek pocit, čo to za scenár zase spatril svetlo sveta. Já teda neviem, ale bývala snáď v pápežovom pope mobile? Pancierové steny, nepriestrelné okná? Či mám vďaka konaniu či správaniu považovať záporáka za úplného idiota? Ale aby som len nehanil, vyslovene bez atmosféry tento počin nie je. Keď k tomu prirátam celkom podarený soundtrack, vďaka krátkej stopáži celkom rýchle tempo, živí záver, jedná sa o celkom obstojnú jednohubku. Flanagan talent má, len tomu vždy niečo chýba. Som teda zvedavý na jeho nový "Before I Wake" - 50% (15.04.2016)