Na střeše

Po přečtení obsahu jsem od filmu nečekal žádný zvláštní zážitek, ale byl jsem příjemně překvapen. Alois Švehlík snímku s přehledem kraloval a Jiří Mádl si s nenápadným tématem velice šikovně pohrál, co si napsal, to i zrežíroval a já ho musím za obojí pochválit. Jiřího Mádla jsem si jako herce nikdy neoblíbil, ale pokud bude takto psát a točit, rád se na jeho filmy podívám. Velice mě bavil nenápadný a přitom skvělý humor, který perfektně vyvažoval dramatické pasáže, celá tahle nenápadná záležitost se mi hodně líbila. (22.10.2019)

(2x) Všichni žijeme ve stoce, jen někteří z nás se dívají na hvězdy... Mádlův autorský film, teprve druhý v pořadí, překvapuje ve všech ohledech – invenčním scénářem, který nenudí, ale baví a přitahuje, neobvyklou zápletkou, jejíž nepravděpodobnost je ryze zdánlivá a zcela jistě také výběrem spolupracovníků, od kameramana a hudebního skladatele až k oběma hereckým protagonistům. Jízlivě komický příběh starého pána, bývalého učitele a komunisty, a mladého cizince, ztraceného v tvrdém světě nesmlouvavých zločineckých praktik, není jen groteskním intermezzem, střetem dvou věkových generací, vzdálených sobě navzájem, ale spíše naléhavou výzvou k uvědomování si sebe sama, vlastních nedokolaností a pocitů, světa kolem nás. V případě Aloise Švehlíka se jedná o špičkový herecký výkon, o vskutku mistrovskou benefici, prodchnutou bohatou citovostí i jemnou tesknotou za uplývajícím časem; za pozornost ale stojí i Mádlův neherecký objev, Duy Anh Tran, jehož bezprizorní uprchlík je zcela autentickým ztvárněním kulturní a sociální izolace cizinců, vytvářející problematické prostředí pro vznik skupin, do nichž nelze proniknout. Mádlův film ovšem nic z toho prvoplánově nekritizuje, nementoruje, jen ukazuje, jací lidé vedle sebe žijí, přestože o tom možná sami netuší. A když se potkají, může z toho vzniknout docela hezké přátelství. Navzdory svému věku a životním zkušenostem. Nemožné se stává skutečným. (08.09.2019)

Ucházející pokus o české Gran Torino. Milý malý film na mé oblíbené téma (sbližování dvou velmi rozdílných lidí), který táhnou především herci a některé podzápletky (systematické snahy o ulovení sousedky jsou roztomilé). Celkově nic nového pod sluncem, ale kouká se na to dobře, protože všechna ta klišé podobných filmů Mádl umí prodat bez větších problémů. Evidentně chce točit snímky se "srdíčkem" - nic proti tomu, ale Pojedeme k moři bylo (navzdory nedokonalostem) originálnější a osobitější. Každopádně jsem zvědav, s čím přijde příště. Nepochybně totiž patří mezi ty lepší současné české filmaře. 65 % (07.12.2020)

Kterak si ochočit svého Vietnamce (z pěstírny konopí). A po "eastwoodowsku" dohnat zameškanou západní kinematografii v českých reáliích. V podstatě se nabízelo námět natočit ve dvou verzích. V první verzi starý komunistický zapšklý a osamělý morous vyrve z osidel smrti cizího státního příslušníka žlutého zbarvení, naoko se s ním spřátelí, ubytuje ho ve svém bytě a následně ho začne krutě a nevídaným způsobem ponižovat. Dostalo se nám ale druhé verze, korektní a okleštěné od kontroverze, fádní, imbecilní a nedávající dobrý smysl. Zápletka je velmi chudobná. Více jak polovinu filmu jsem byl nucen sledovat to, jak šedý vlk chce oženit svého asijského nájemníka, aby mohl legálně pobývat v naší české domovině, navíc policií stíhaného za narkotika. Opravdu famózně celý plán vyzníval. Za protilehlými dveřmi totiž přebýval vhodný objekt pro svatební zvony - jakási mladá žena, se kterou se novodobý kuplíř vůbec neznal. Celé prapodivné námluvy spočívaly v tom, že vytipované ženě začali ti dva výtečníci nosit různé prezenty, aby na sebe upozornili, kupodivu jejich snaha byla opětována. Celá tato stupidita, nemaje dobré opodstatnění, byla zakončena rádoby nápaditě sofistikovanou pointou. Nejhorší bylo, že autorovi Mádlovi to přišlo relevantní. Po svižně imbecilní etudě ještě zhodnotím zbytek konání. Švehlík je dokonce jednu scenáristicky pokleslou chvíli nucen před úřady předstírat homosexualitu, aby svého chráněnce dostal do chomoutu. Celkově film nebyl komediální a ani trochu dramatický. Mžik, kdy Vietnamec chce ukončit svůj život skokem ze střechy, vůbec za dramatický nepovažuji. Všichni vědí, že to neudělá, neb celý film je teprve na začátku. A otřesným střihem zakončená scéna, kdy Vietnamec následně pojídá sendvič v kuchyni svého nového spasitele, je vskutku příšerozní. V českých reáliích se také vytratila jakákoliv věrohodnost příběhu. Už vidím, jak si nějaký český penzista nakvartýruje Vietnamce k sobě domů, bude ho živit a šatit. Tenhle blábol, mnohdy rozvleklý, zachránil Alois Švehlík. Za všechny zúčastněné to odehrál i odmluvil a dodal přinejmenším svéráznou filosofii. Film ovšem celkově u mě neobstál. 4/10 (07.12.2020)

Z námětu snímku pochopitelně lze vysledovat legendární kousek Clinta Eastwooda, ale bylo by bláhové si myslet, že Jirka Mádl natočil prachsprostý remake Gran Torina. Podobně jako u Mádlovy českobudějovické prvotiny Pojedeme k moři jsem cítil, že film má duši a nějaké poselství, dojímavě vykresluje příběh, jež napsal již před devíti lety a končí neprvoplánovým záběrem, jež přímo vybízí k popřemýšlení. Je nepochybně smutné, že se pan Tříska nedožil začátku natáčení, ovšem Alois Švehlík mi byl vždycky sympatičtější a neříkám, že roli zahrál nějak přelomově, ale dokonale sem zapadl. Velká spokojenost...9/10 (04.08.2020)