Reklama

Reklama

Zastihla mě noc

  • angličtina The Night Overtake Me
TV spot
Československo, 1985, 130 min

Režie:

Juraj Herz

Předloha:

Jaromíra Kolárová (kniha)

Hrají:

Jana Dolanská, Jana Brejchová, Rudolf Hrušínský, Dagmar Havlová, Sylvia Turbová, Valérie Zawadská, Hana Brejchová, Zdeňka Sajfertová, Yvetta Kornová (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Režisér Juraj Herz prokázal, že i oslavný životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře Rawensbruck, lze natočit bez obvyklé uctivé popisnosti. Naopak zvolil expresivní přístup, na diváka útočí emotivním přívalem roztočených obrazů, zvláště stísňujících vězeňských prostorů, v jejichž modelaci uspěl kameraman Viktor Růžička, a zadírající se hudby Michaela Kocába. Příběh je pojednán jako retrospektiva: hrdinka, novinářka Jožka Jabůrková, si na sklonku svých dnů vybavuje důležité okamžiky svého života, dovíme se, jak postupně dospěla ke svému nezlomnému přesvědčení. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (62)

mchnk 

všechny recenze uživatele

Juraji Herzovi se zde povedla nevídaná záležitost. Skvěle vyobrazil realitu první i druhé světové války v jednom filmu. Jožka, jako by byla celý život připravována na více než tragické završení svého osudu. Fanatická křesťanka místo matky rozhodně nepomůže, i proto se síla osobnosti mladé Jožky stále zoceluje a přesvědčení o konkrétní myšlence i jejím naplnění, narůstá stále více. Má-li někdo za sebou snímky jako Herz, je jasné, že se bude na co koukat. A skutečně. Vzpomínkový příběh prolínající se s realitou i výborná práce s provázaností scén ala Spalovač mrtvol. Precizní herecký výběr pomáhá zvládat dlouhou stopáž. Jana Brejchová tady nechala skutečně všechno (pro někoho až moc) a Rudolf Hrušínský zde snad hraje další level Karla Kopfrkingla "Vaše česká vězení...Vy vůbec nevíte, co je to vězení..". Při drobnohledu by se možná našlo pár rudých vzkazů (rudý papírový drak, obraz Lenina) ovšem film lze v pohodě brát jako příběh silně sociálně smýšlející ženy, která si z těchto důvodů vybrala dráhu komunistky, zde zmiňovaný termín "politická objednávka" je dle mého zcestný. Velká škoda příliš moderní hudby, která mne brzdí v plném počtu. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Aby nenatočil běžnou agitku, používá Juraj Herz veškeré možné grafické experimenty (experimenty to ovšem byly kdysi, dnes už spíš jen postupy) - a myslím, že zdárně. Film má - na dobu trvání 2 hod. 10 min. - překvapivě rychlý spád, scény jsou neotřelé, snad jen záběr děje je poněkud široký. Četné "flash back" by se mohly kombinovat s "flash forward", jen kdyby bylo možno zachytit zlomový okamžik života Jožky Jabůrkové. Nastal v dětství, ve škole, v redakci, v KZ...? Možná nikdy, možná taková byla od narození. Pozn.: Ravensbrück - zde se ovšem nenatáčelo, scény z KZ jsou z polského Majdanku - a nikoli Rawensbruck, jak nás chce oficiální distributor, jako obvykle, klamat, jsem navštívil dvakrát. Leží v krásné krajině plné borovic, jezer a písku - ještě se tam najdou dopravní cedule "Zákaz vjezdu tanků" - zdokumentováno. Přečetl jsem i knihy bývalých trestankyň, kde byly publikovány i fotky jejich bachařek. Byly to zrůdy s absolutně tupými obličeji - v tom Herz střelil do křa, u nás by se přece také našly důstojné představitelky. Pozn.: Přece jen bychom se měli zamyslet, které období bylo pro filmovou Jožku zlomové. Nejspíš to bylo soužití s matkou, jejiž bigotnost transformovala do syndromu "pomoci potřebným". Tato polarita, přechod od kříže k srpu a kladivu, a naopak, se u nás po roce 89 stala skoro pravidlem. ()

Reklama

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Ojojoj, to se nepovedlo. Není z toho ani sociální, ani válečné drama. Navíc bohužel všechny flashbacky jsou technicky tak mizerné, že není příliš k rozpoznání, co se děje. V oblasti sociálního dramatu utkví zkopírování Boženy Němcové, která též s despektem propírala žrádlo pro panského pejska v kontrastu s hladem v podzámčí. A o koncentračním táboře bych raději z úcty k režisérovi pomlčela. Tam se trošku podařila snad jediná scéna, když jde Jožka navštívit (ani se neptám, jak je to možné) své kamarádky, které se staly pokusnými vzorky. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Vyjadrovať sa k myšlienkovej kontroverznosti diela sa nemienim, je to totiž veľmi moderné, nepremýšlať nad niečím nadčasovejším a zaškatuľkovať to buď na ľavú, alebo pravú stranu. V štyridsiatych rokoch sa žilo ináč ako dnes a chudoba vzbudzovala prirodzené reakcie. Herz ponúka celkom komplikovanú štruktúru rozprávania, ale v konečnom dôsledku je prehľadný. Tým zaujímavým tu tak nie je skladanie si jednotlivých scén do funkčného celku, ale spôsob prekvapivého prestrihávania medzi nimi. Nad všetkým však víťazí Herzova vizuálna poetika, spojená tentokrát s obrazmi úpadku humanizmu sprevádzanú veľakrát násilím, tu psychicky pomerne ťažko znesiteľným. Na to netreba ani explicitu, stačí zachytiť to napätie v miestnosti, keď čakáte, či sa spustí voda alebo plyn. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Nic proti Jožce Jabůrkové. Určitě to byla zajímavá a statečná žena, která zemřela krutou smrtí v koncentráku. Ale to co z ní udělal tenhle film... Ta komunistická gloriola... To bylo tedy něco. Díky tomu je film jen prachprostou propagandou režimu pokřivující skutečnou postavu. Nevím čím si Herz zasloužil, že musel tohle točit. Zda se chtěl zalíbit nebo naopak musel odčinit cosi z minula... ale film byl dost nepovedený. Pár záběrů z koncentráku Rawensbruck mělo sílu, ale v souhrnu to bylo takové ploché bez emocí. Zaujmul mne spíše Hrušínský v roli nacisty, který má s Jabůrkovou poslední pohovor před jejím transportem, kdy ji nabízí kolaboraci nebo smrt. Na rok 1985 je tohle opravdu prorežimní až moc. * * ()

Galerie (2)

Zajímavosti (11)

  • Iný variant názvu filmu bol Ještě máme oblohu(Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
  • Juraj Herz svůj vysněný film z koncentračního tábora na základě vlastních zážitků mohl natočit pouze pod podmínkou, že v něm nebudou vystupovat Židé. (haikubass)
  • V roce 1965 byl odhalen Jozčin pomník v Praze-Košířích. Pomník byl roku 1992 na žádost restituentky pozemku, na kterém stál, odstraněn a převezen do depozitáře Galerie hlavního města Prahy. Zde setrval až do léta 2002, kdy byla socha Jabůrkové znovuodhalena na Olšanských hřbitovech. (DecentFellow)

Reklama

Reklama