Italština pro začátečníky

Italština pro začátečníky je dalším filmem ze vzpomínek na má artová léta na gymplu, kdy jsme s partou chodili do kina na projekt 100. Líbila se mi tak, že jsem si ji po několika letech sehnal, abych se mohl mrknout znovu. Líbila se mi i po těch letech. Nejvíce si mě získaly postavy příběhu. Skupina nepříliš úspěšných prostých lidí z malého města se domluví na kurzu italštiny. Důvod není moc jasný a ani podstatný. Podstatná je ta zvláštní chemie, která mezi nimi vznikne. Je to nenásilné, lidské, hravé, naivní a příjemně to uběhne. Vlastně ani nedokáži přesně popsat jednotlivosti, co se mi líbily. Je to zkrátka jeden z těch filmů, který naprosto skvěle funguje jako celek. Přesto, že některé jednotlivé složky nemusí být dokonalé, dávám čtyři hvězdy a rád doporučuji. Kdybych na film opět někde narazil, určitě si jej znovu pustím. (03.06.2021)

Zaskakující pastor, nesmělý recepční, bývalý fotbalista, fešná kadeřnice, nešikovaná pekařka – pětice obyčejných, ale zase ne příliš, lidí, které spojuje mnohem víc než navštěvování jednoho kurzu italštiny. Italština pro začátečníky mate názvem a opravdu není filmem italským, nýbrž dánským. (Jiný dánský film se pro změnu jmenuje Číňan, takže asi půjde o nějaký fetiš tamějších tvůrců.) Že půjde o film „seversky syrový“ poznáte docela snadno již od prvních vteřin, kdy kamera chvíli zabírá manifest Dogma 95 (detaily např. zde). Podle manifestu tedy Italština nemůže být romantickou komedií (tzn. žánrovým filmem), ačkoliv právě k tomu, co běžně vnímáme jako romantickou komedii, má nejblíže. Hlavní rozdíl od žánrově spřízněných snímků z americké produkce tkví v maximálně autenticitě zobrazovaného. Všechny postavy jsou velice plastické, patrně už v životě něčím prošly (není tedy opomenuta jejich minulost) a ačkoliv nemají make-upem „vyretušované“ obličeje, jejich sledování je velice příjemné. Jako sledovat své dobré známé. Lidé, kteří nejsou dokonalí, ke kterým však pociťujete nějaký vztah a nejsou vám lhostejní. Vtipů není mnoho, spíše jaksi přirozeně vycházejí z dané situace a z chování postav. To samé platí o scénách romantických. Opravdu jsem věřil, že kdyby se sešla podobná partička lidí, mohly by se spárovat podobným způsobem. Takže až na pár ryze filmových situací (italské „dolce“ finále) je to opravdu film jako ze života. A navíc má jedny z nejoriginálnějších závěrečných titulkových sekvencí (ať šlo o nouzové řešení nebo o něčí geniální nápad). 80% Zajímavé komentáře: Heraldika, Anakikin (13.02.2008)

Film o nás. O lidech, kteří již máme nějakou tu životní zkušenost, o nás nedokonalých, prodírajících se životem, hledajíc partnery, o kompromisech a s trochou štěstí o nalezení sama sebe a třeba i lásky navíc. Krásný romantický odpočinkový film, navíc natočený podle DOGMA 95, čimž je nejpřirozenější jak přirozený může být a to se mi líbí nejvíce :) ps: Ať žije FIN ! :) (23.03.2007)

Docela hodně se mi to líbilo, ale mám pocit, že kdyby to natočili úplně stejně v Hollywoodu (se statickou kamerou a anglicky, samozřejmě), všichni by tomu ostošest vyčítali citové vydírání diváka (naturalistický a depresivní úvod) a pohádkový závěr. Jinak však není co vyčítat, protože divák si jednotlivé hrdiny skutečně zamiluje a fandí jim až k zaslouženému (byť v životě dost nepravděpodobnému) happy endu. (08.10.2002)

Zvláštní, jak jsou životy lidí, kteří se sejdou na kurzu italštiny, všední a obyčejné a taky nijak atraktivní a záviděníhodné, jak jsou ale zároveň neopakovatelné a mnohdy neuvěřitelné. Už ta směska : kněz, který má svoji definici víry a přístup ke kázáním, roztržitá cukrářka deptaná svým otcem, kadeřnice postavená před "morfinové" rozhodnutí u postele své umírající matky, laskavý leč impotentní recepční, kterému TO jde jen o samotě, a další, jejichž osudy se postupně propletou a všichni se sejdou na kurzu, kde na chvíli na vnější svět zapomenou, kde něco příjemného sdílí a to všechno je natočeno civilním, nenakašírovaným způsobem bez nátlaku na slzné váčky. Prostě film, který zahřeje. (07.12.2005)