Italština pro začátečníky

Zvláštní, jak jsou životy lidí, kteří se sejdou na kurzu italštiny, všední a obyčejné a taky nijak atraktivní a záviděníhodné, jak jsou ale zároveň neopakovatelné a mnohdy neuvěřitelné. Už ta směska : kněz, který má svoji definici víry a přístup ke kázáním, roztržitá cukrářka deptaná svým otcem, kadeřnice postavená před "morfinové" rozhodnutí u postele své umírající matky, laskavý leč impotentní recepční, kterému TO jde jen o samotě, a další, jejichž osudy se postupně propletou a všichni se sejdou na kurzu, kde na chvíli na vnější svět zapomenou, kde něco příjemného sdílí a to všechno je natočeno civilním, nenakašírovaným způsobem bez nátlaku na slzné váčky. Prostě film, který zahřeje. (07.12.2005)

Lone Scherfig na pomalé cestě na vrchol. Jako první se ke mně z její tvorby dostal fascinující Wilbura, co se chce zabít, a stejně fascinující pocity ve mně vyvolala i Italština. Málokdy se podaří tak dobře skloubit romantickou komedii s dramatem, navíc ještě tak, aby vyvrcholení bylo hřejivé a nápadité a i přes svou naivnost v divákovi nechalo pocit krásy. Některá svalová zranění se dají léčit jen jediným způsobem. (24.07.2006)

Jednou takhle odpoledne přišla máma z půjčovny, zasunula kazetu do přehrávače a v očekávání „milé, nenáročné oddychovky“ zasedla s talířem chipsů před televizi. Za chvíli slyším až do kuchyně nespokojený mrukot a po dalších pěti minutách za mnou dojde se slovy: „Na to se nedá dívat, to je zase něco pseudo-uměleckého, chceš to zkusit?“ A já už natěšeně vbíhám do obýváku. Ano, nezklamala jsem se. Mojí maminu zbožňuju, ale co se filmů týká, tady se moc nescházíme v názorech. Takže milí zlatí, tenhle film je něco. Ze začátku byste většinu postav umlátili, ale někde v půlce najednou zjistíte, jak moc každému z nich fandíte. Je to obyčejné, je to nesnesitelně naivní a rozkošné. Vřele doporučuji, pokud se někdo chce nadopovat pozitivními pocity. Film je totiž vyprávěn s takovou mírou lidskost, že kdyby nevyvrcholil happy endem, cítila bych se snad i podvedena.. (Holt pro mojí mamču bude Dogma 95 asi navždy něco jako Apollo 13 pro mého psa ) (26.06.2006)

Ja si pri čítaní desiatich pravidiel Dogmy nie som istý,či je tento film jej typickým zástupcom. Predsa mi len v porovnaní s Vinterbergom a Von Trierom pripadal podstatne normálnejší a prístupnejší (nič proti nim, samozrejme). Je to film zo života obyčajných ľudí, takže bude každému normálnemu divákovi blízky. Kedysi som chodil na jazykovú školu na angličtinu pre pokročilých, ale podobným spôsobom sa tam naše vzťahy nerozvinuli. Práve vedľa pozerám na priepastný časový rozdiel medzi uvedením filmu v ČR a SR, bohužiaľ sa medzičasom pri klubových filmoch až tak veľa nezmenilo. (13.01.2013)

Páči - nepáči, to je jediné kritérium, ktoré v hodnoteniach na ČSFD uplatňujem a hviezdičkami iba odlišujem mieru dojmu. Iba tak mimochodom vnímam počet Oscarov alebo iných ocenení, ktoré film získal, a u odlišných hodnotení mojich obľúbencov sa snažím v komentároch dopátrať sa toho, čo v danom filme videli a mne to uniklo. Taliančina pre začiatočníkov ma beznádejne znudila. Úsmev vo mne vzbudilo iba jej označenie za komédiu. Tých príbehov bolo na môj vkus veľa a ani jeden z nich ma nezaujal. Herci sa snažili, ale nebolo im to nič platné, lebo sa museli držať scenára. Takže Dogma - neDogma, dve hviezdičky a dosť. (18.01.2015)