Modelář

Petr Zelenka přišel s další na domácí poměry nebývale ambiciózní látkou. Některé věci sice jen nakousne a pak už s nimi dál nepracuje, ale pořád toho zbývá dost k přemýšlení. Přitom to není žádný art film, ale divácky vstřícný snímek, velmi profesionálně natočený. Kryštof Hádek i Jiří Mádl jsou výborní, vedlejší postavy vedle nich moc prostoru nemají. Škoda jen toho nijakého konce. Pokud po takovémto filmu jen pokrčím rameny, řeknu si „a to je všechno?“ a jdu domů, tak je to špatně (70%). (07.02.2020)

Nejsem na jména, místa a časy. A nestalo se mi poprvé, co jsem přišla do kina s tím, že chci vidět film a nakonec viděla jiný. Jo, šla jsem na Birds of Prey, aby mi ve čtvrt na osm řekli, že to dávali od půl šesté. Tak jsme šli na Modeláře od osmi. Co doma, když jsme už v kině? (Rychle jsem koukla na místní hodnocení a po shlédnutí filmu ho naprosto chápu. Vlastně jsem překvapená, že hodnocení není ještě nižší. Což se mi píše zvláštně vzhledem k mému hodnocení, protože se mi film moc líbil.) Problém je asi v tom, že musíte věci kolem sebe vidět jako tvůrce filmu, a to je kámen úrazu. Proto jsem ráda, že můj mozek trochu stojí za hovno, jinak bych film totiž neviděla (tedy až potom v televizi). Protože já hlavního hrdinu chápala. Úplně ve všem. Z filmu je jasně cítit, že sice on chce něco změnit (občas dost naivně), ale trochu neví jak. A jak je snadné najít někoho, kdo by mohl být jiný, na něj se upnout, aby se ukázalo, že když se podíváte zblízka, je to stejný sráč jako všichni ostatní. Sice jsem místy měla pocit, že sleduju dva filmy, které se vzájemně překrývají, ale bylo to nutné. Museli jsme poznat všechny. Poznat jejich reakce na rozdílné situace. Ne, aby je postavili před situaci a já tomu potom nevěřím. Navíc je všechno zasazené do přítomnosti tak, aby se dobře zkombinovaly události skutečné, události vymyšlené a události domyšlené. Pokud máte problém s tou základní linkou, budete mít problém s filmem jako celkem. Potom hlavního hrdinu nemáte šanci pochopit. Možná vás napadne, že tam toho bylo hodně a že konec nebyl správný. Ale...co by měl člověk dělat v tomhle světě, kde nemůže věřit skoro už nikomu? Nemůžu se ale zbavit dojmu, že kdyby tenhle film natočili v Americe, bude se na něj (podle mě), český divák koukat jinak. (Sorry, ale fakt si to myslím.) Protože mi je jasné, že je u nás hodně Pavlů, ale ve výsledku jsou všichni Plech (čili dobře zvolené opačné charaktery dvou kamarádů, hlavních postav). Konec byl na mě bohužel plný deprese, všichni jsme věděli, že to skončí takhle, když to Pavel na střeše nedal. Ovšem tři poslední věty a překroucení informací pro nezúčasněného pozorovatele (čili pro toho, kdo si o tom druhý den přečte v novinách), z toho mi bylo špatně. Protože přesně tak by to prezentovala média, kdyby se to stalo...(a ani slovo navíc "proč to všechno") (11.02.2020)

Na jednu stranu mě to fakt hodně bavilo tím, jak jsem vůbec netušil, co od filmu čekat a kam bude děj směřovat. Chvilku je to přiměřeně zábavná buddy sranda se šišlajícím Mádlem, aby v zápětí divák zpozorněl, co že ten podivín v podání Kryštofa Hádka má vlastně za lubem. Žel, na první pohled světový námět tu není až tak ukočírovaný, jak bych ve finále chtěl. Ve filmu zazní řada zajímavých myšlenek (třeba ohledně českého práva), ale taky pár takových těch typicky protisystémových ala SPD názorů, se kterými nesouhlasím. Ten, jak žánrový, tak názorový, nesoulad byl zřejmě záměrný, ale i kvůli dost uspěchanému závěru nějak nedokážu rozklíčovat, co tím chtěli tvůrci vlastně říct. (27.08.2022)

Až do konce filmu jsem si nebyl jistej, jestli je postava Kryštofa Hádka karikaturou "bláznů", kteří snadno skáčou na špek komukoliv a čemukoliv, včetně různých konspirací, anebo jestli je projevem režisérova volajícího svědomí, které nesnese boj s větrnými mlýny (a bere si k tomu jako rukojmí české reálie, které spojuje s mnohem staršími americkými). No a po konci filmu si tím pořád nejsem jistej. Vím jenom to, že mě to i tak velice bavilo, dobrá podívaná. (09.02.2020)

Asi na to zajdu ještě jednou. Byl to v mnoha ohledech výborný film (kvalit Mnichova nebo Karamazových ale nedosahuje) - například práce s hudbou, humor, skutečné emoce, katarze... Nicméně na těch pět to asi úplně nedosáhne. Současné hodnocení (68%) je ovšem hodně podstřelené. Takových 5 - 10% nahoru si to zaslouží určitě. (08.02.2020)