Až na dno

Téma je zcela zásadní. Nevyhýbat se informacím o životě obecně a reálném současném světě dnes zvlášť, ponořit se až k podstatě problémů a stát se součástí řešení (submerge into the deep of it and become a part of the solution). Kdyby se film dostal k podstatě věcí aspoň z desetiny tak hluboko, jak zeširoka kolem toho dokáže klouzat po povrchu a žvanit, byl by to nářez. Takhle je to místo ponoru jen utopený čas. *~ (20.12.2019)

🔝 Tak opět - hodnotné snímky plné emocí, které byste dvoum hercům uvěřili, že jsou skutečné, spadají v době primu filmové grafiky a akčňáků mezi průměr. Proč má pak Světlo mezi oceány tak vysoké hodnocení? - přičemž to, kde si Vikander zahrála se svým manželem, byla naprostá krávovina. Až na dno má hlubokou filosofii, a přitom mapuje jednoduchost býti i složitost bezmoci. Lásku, která se našla a nemohla v sobě ustrnout. Dvě intelektuální duše odtrhnuté od sebe, což je snad větší bol, než prostota lásky. A celé to milostné splynutí s projevy doteků, které bych okamžitě chtěla v nostalgii znovu zažít. Ty člověk nehraje, s těmi se rodí. Konečně nádherný film s herečkou, kterou bytostně nesnáším. No jooo, taky to točil režisér Města andělů, u kterého pláču každým rokem, co jej shlédnu. Holt někteří muži umí projevit emoce a mají možnost je zakomponovat i do filmu, je to jako otisk prstu. Jako DNA. Sakra, James je fešák 😍💕 (06.07.2018)

Takhle vypadá absolutní tvůrčí bezradnost. Rádoby hluboké melodrama špióna s profesorkou bio-matematiky má grády leda tak když kameraman najíždí panorámata břehů Velké Británie. McAvoy čím starší tím nudnější a překvapivě ani Vikander nevypadá extrémně zůčastněně. Tam bych ovšem viděl vadu spíš v tom jak jsou postavy napsané. Celou dobu se nám tvůrci mermo-mocí snaží do hlavy napasovat osudový příběh dvou odlišných lidí, kteří spolu prožijí intenzivní romantiku na čarokrásném místě (což je ok) a dost nešikovně následně máme možnost vidět fázi odloučení. Tedy cca polovinu filmu, kde se divák u postavy McAvoye vlastně vůbec nedozví co, kde, jak, proč a postava Vikander se chvíli chová jak nasraná puberťačka a za dvě minuty roztomile dumá nad stvořením světa. Vyměnit režiséra, netlačit tolik na pilu a méně sofistikovaně žvanit, bylo by to tak o dvě třídy lepší, protože herecký potenciál to celkem má a vizuálně je to důstojně provedené. (16.04.2018)

Tohle je vlastně založené výhradně na chemii mezi Alicií Vikander a McAvoyem a nutno uznat, že ta funguje bezchybně. Ten společně strávený čas je to nejlepší, co film nabízí a to se rozhodně nepočítám mezi zanícené romantiky. Jakmile se jejich cesty rozdělí, jde to do kytek. Dění ve společnosti oceánografů mi neřeklo vůbec nic a to samé se dá říct o ponorce. Agentova linka je o něco málo zajímavější, ale zase se jedná jen o standardní islamistické blbnutí, které sice neurazí, ale hlubší stopu nezanechá. No a samotný konec je vyloženě k nas*ání. Tohle mělo na víc. 50% (21.05.2018)

"Wendrs, v patnáct-třicet prosím" - "Patnáct-padesát" - "Ne, patnáct-třicet" - "Říkal jste - Avengrs?" Úsměvné a trochu symbolické. Už je to tak, že Wenderse prakticky nikdo nezná, a mnohé z fanoušků jeho starých filmů může i překvapit, že ještě točí, a že jsou jeho filmy i v našich kinech. Pravda, jeho pomyslný formální rukopis je už dávno pryč, nahrazen "rukopisem" od jiných filmů jen těžko odlišitelným, a o plakát v kombinaci se zbytečně vygradovaným českým názvem bych asi taky sám od sebe nezavadil. O to příjemnější je, že uvnitř je to více-méně pořád jeden a ten samý "Wendrs". Jeho životní téma prostoru, tedy vzdálenosti a blízkosti (ať už té vnitřní, nebo i té vnější) je pořád zde, tentokrát variované pro dnešní dobu se všemi jejími hlavními rysy (neviděl jsem toho moc, ale nevzpomínám si, že bych už někde viděl tak přirozeně vybudovanou a sledovanou situaci a s ní spojené emoce, kdy díky mobilům sice můžete být s kýmkoliv ve spojení kdykoliv, když ten druhý ale prostě není, nebo nechce být "on-line", tak....). Wenders k němu navíc přistupuje (jako obvykle) s přímostí a jednoduchostí, bez jakýchkoliv rozpaků, oklik nebo kompromisů. Není to asi film, na který budu ještě za tři roky vzpomínat, ale zdejší ufňukané komentáře typu "tvůrčí bezradnost" nebo "Film, o kterém nejde říct nic jiného, než že asi existuje", považuji za pocity rozmazlených diváků, kteří zřejmě nechtěli jít filmu ani trochu naproti. (12.05.2018)