Fitzcarraldo

V posledních dvou týdnech si pročítám články o německých filmech, koukám na různé žebříčky a projíždím si filmografie německých filmových ikon. Během této činnosti jsem velmi částo narážel na film Fitzcarraldo. Při pouštěný traileru jsem si vzpoměl, že kdysi hodně dávno jsem Fitzcarraldo viděl v kině, takže má zvědavost ještě více vygradovala a vyvolala solidní se těšení na projekci. Už v prvních minutách mně bylo jasný, že se koná bingo. Werner Herzog tu předvádí absolutní filmařinu a Klaus Kinski životní výkon, tedy jeden z několika životních výkonů. Nestačil jsem žasnout kam až je člověk schopen zajít pro uskutečnění svého snu. Klíčová scéna sice trvá skoro hodinu, ale fakt stojí za to, během ní je totiž dostatek času přemýšlet nejen o hlavním hrdinovi, ale i přirodě, přirozeným prostředí Amazonie, jak to bylo tenkrát, jak ty místa vypadají asi dnes. Co všechno muselo být třeba, aby se udělal jeden několik desítek trvající záběr na přenášející i plovoucí loď . Film je opředen tolika historkama a událostma, že je téměř povinnost filmovýho fanouška hodit po něm očima a hvězdičkama. A kdyby v životě všechny povinnosti byli jako tato, nebylo by to zlý. (14.08.2017)

Herzog a Kinski zabodovali v r. 1972 totálne šialenou výpravou do vražednej peruánskej džungle v pekelnej, nezabudnuteľnej snímke Aguirre, Hnev Boží. Nakrúcanie skutočne pripomínalo boj o holý život. Mojou najobľúbenejšou historkou z nakrúcania je tá, kedy mal Kinski brutálne vyčerpávajúceho nakrúcania uprostred ničivej prírody po krk a chcel to vzdať a odísť, na čo Herzog vytiahol búchačku a vyhrážal sa mu zabitím. Nakoniec film prekvapivo dokončili. Ešte nečakanejšie je, že o 10 rokov neskôr sa opäť stretli a keďže obaja boli blázni, len každý iným spôsobom, znova sa vrhli na mimoriadne náročné natáčanie v dusnej džungli plnej nebezpečenstva. Tentoraz pre zmenu amazonskej, ktorá je však ešte o čosi vražednejšia, ako peruánska a to už je vážne čo povedať. Príbeh o vizionárovi (alebo proste len šialencovi?), ktorý sa rozhodne priviesť operu do srdca amazonskej džungle, kde žijú len zvieratá, ktoré vás pri prvom stretnutí zabijú a Indiáni, ktorí to urobia ešte pred prvým stretnutím. Tá zápletka je sama osebe natoľko šialená a nepredvídateľná, že sa neviete odtrhnúť od obrazu a zabúdate dýchať. Áno, je pravda, že Kinski sa správal ako magor a pozér (napr. sa raz fotil so stromami v okolitej džungli a všade rozprával, ako miluje prírodu, ale počas niekoľkomesačného natáčania sa nepohol mimo tábora vo svojom osobnom voľne) a osobne si myslím, že psychicky ťažko chorý človek, ktorý žiaľ nebol pod dohľadom odborníkov, ale faktom je, že kto iný by s Herzogom podstúpil takéto natáčanie? Každopádne ho mali po čase plné zuby i miestni Indiáni, ktorí sa zúčastnili natáčania a ku koncu Herzogovi podľa jeho vlastných slov navrhli, že Kinského zabijú. Herzog totú krásnu a dojemnú ponuku prekvapivo odmietol. (02.12.2016)

Herzog sa pomaly ale isto každým ďalším filmom stáva jedným z mojich obľúbencov, pričom stále nemám jasno, či je na pomyselných vážkach viac génius alebo blázon. Keby bol iba jedno alebo druhé, tak by podobne náročný a zároveň podmanivý projekt ako Fitzcaraldo nemohol vzniknúť. Plavba megalomana Kinského za svojou víziou mi asociovala cestu Kapitána Willarda za poručíkom Kurtzom (hoci motivácie oboch sú diametrálne odlišné). Scéna prenášania parníka cez kopec je neuveriteľná (!!!) a zároveň funguje ako pomyselný vrchol celého filmu. Fitzcarraldo nie je top vrcholné dielo, ale pre celkovú výpravnosť, podmanivosť, originalitu a odvahu si zaslúži minimálne veľký rešpekt. (28.01.2011)

Herzog je niečo ako inzitný maliar. Sám sa viackrát vyjadril, že kto chce filmy robiť, nemal by ich pozerať. Preto chápem jeho svojský spôsob réžie, keď skutočne vidno, že nepoužíva žiadny konvenčný spôsob výroby filmu. A preto tie negatíva. Neexistencia zvukového dizajnu vás pripraví o značnú časť zážitku, cez sluch sa jednoducho na vaše emócie pôsobiť nebude. Film pôsobí divne ticho, a mnohokrát nie sú nazvučené do očí bijúce zdroje zvuku v obraze. Rovnako pôsobí zvláštne aj pohyb kamery a rozzáberovanie. Akoby to natáčal jeden z indiánov vo filme, ktorý nič netuší o konvenciách filmovej reprezentácie. Presvedčí vás však to, čo sa deje pred kamerou. Už len skutočnosť, že tú loď prevliekli cez obrovský kopec budí veľmi silný dojem (nielej hlavný hrdina to musel dokázať, ale režisér sám musel tu loď dostať na kopec bez akýchkoľvek trikov)................Herzog je zároveň dedič filmárov antropológov ako bol Jean Rouch. Fyzická réžia. (13.08.2012)

Problém a fakt, že je Fitzcarraldo o poznání horší než Aguirre, symbolizuje do značné míry jeho jazyk. Původně byl film natočen v angličtině a poté nadabován do němčiny. Prý kvůli snadnější domluvě mezi štábem a herci. Jenže němčina je díky dabingu nesynchronizovaná a méně věrohodná a angličtina zase chladná – přece jen Herzogovy filmy si žádají monumentální řeč Goetheho a Bacha a slyšet mluvit Kinského studenou angličtinou je přinejmenším faux pas. Klausovi tyhle peripetie očividně brání v rozletu. Nesálá z něj síla ducha a šílenství dovedený do krajnosti. Mamutí ego bylo zkroceno. I proto je Fitzcarraldo jediný film, kde ho herecky někdo překonal, byť se to nepovedlo člověku, ale stroji, konkrétně parníku. Technika překonává ducha i umění - pobíháni s teodolitem je pro Kinského podle všeho důležitější než christianizace domorodců a pro Herzoga je shánění bagru na vytažení obří lodi podstatnější než narativ. Ano, Herzog je mnohem víc jistější v polohách estéta a malíře než vypravěče. (28.03.2008)