Zvuk metalu

Herci a herectví jsou to úplně poslední, co mě na filmech zajímá, ale při obvyklém vystupování Rize Ahmeda mě jeho manýrismus zde opravdu překvapil - technicky rozhodně velmi precizní a obdivuhodný výkon, který nepůsobí jako exhibice. Pokud mu vynese Oscara, budu mu to přát. Zároveň jsem ale já pořád já, takže sledovat dvouhodinový film, na němž není zajímavého nic moc víc než jednoho hereckého výkonu, není můj šálek. Taky nevím, co si přesně myslím o tom, jak málo toho o protagonistovi vlastně vím přesto, kolik času s ním strávím, a jak ideálně celý proces jeho proměny v důsledku proběhne. Celé je to trochu moc čisté a přímočaré. Vlastně nevím moc, jak to ohodnotit - jde o ten případ, kdy tři mi přijdou málo a čtyři moc. Ale když všichni dávají čtyři, tak dám taky čtyři, no. (25.04.2021)

Dobře, nebudu zastírat to, že jsem od filmu čekal něco na způsob Whiplashe. K překvapení ale nedošlo. Riz Ahmed tu hraje brutálně nepřístupnou postavu, dobře jí hraje jenom proto, že vypadá jak kdyby přišel z Bronxu. V prvních dvaceti minutách místo metalu slyšíte spíš brutální bordel, přičemž se hlavní postava vůbec nemůže divit, že přišla o sluch. Následuje další série neosobních scén, pocitů, názorů a popravdě první emoce ve mně film zanechává až ke konci, kdy se pořádně projeví Mathieu Amalric. Zajímavé drama z prostředí němých, ale na 130 minut zatraceně nepřesvědčivé, k divákovi těžko dostupné, hodně povrchní. (20.03.2021)

Sound of Metal je poměrně jedinečným zážitkem. Přesto, že se jedno o čistou festivalovku a stopáž čítá něco přes dvě hodiny, tak film utíká hodně svižně, dění je velmi vtahující a hlavní hrdina Vám tak není lhostejný. Co pomáhá je audiovizuální stránka, kdy sluchové vjemy vnímáte stejně jako hlavní hrdina. Bubeník v metalové kapele, který právě ztrácí sluch. Určité části filmu jsou tak až takřka fyzicky nepříjmené. Nelze opomenout ani Rize Ahmeda v hlavní roli. Opravdu skvělý výkon. (05.05.2021)

Čekal jsem, že to bude mnohem více z hudebního prostředí. Jde spíše o intimní proces vyrovnání se s hluchotou. A i to je velice působivé převážně díky velice působivému Ahmedovi. Věřil jsem mu vše. Strach, paniku, frustraci, radost i klid. Prodal mi to bez potíží. Část v komunitě neslyšících na mě velice příznivě zapůsobila. (20.03.2022)

Nebylo to špatné, ale chybělo tomu něco, co by to pozvedlo na vyšší úroveň. Nemělo to srdce. Na režijní prvotinu je to však úctyhodný výkon a jakožto poctivé drama o tělesně postiženém člověku, což akademici tak milují, má snímek vysokou šanci dosáhnout na ocenění pro nejlepší film. I když ono je to vlastně jedno, Oscary už dlouho neoceňují ty nejlepší filmy, protože jedou podle konkrétních měřítek. Chtělo by to vyměnit staré za nové. (28.03.2021)