Zvuk metalu

Čekal jsem, že to bude mnohem více z hudebního prostředí. Jde spíše o intimní proces vyrovnání se s hluchotou. A i to je velice působivé převážně díky velice působivému Ahmedovi. Věřil jsem mu vše. Strach, paniku, frustraci, radost i klid. Prodal mi to bez potíží. Část v komunitě neslyšících na mě velice příznivě zapůsobila. (20.03.2022)

Povedený a hodně zajímavý film. Líbí se mi na filmu to, že je hodně civilní a "obyčejný", a přesto v něm jsou scény a momenty, které obyčejné nejsou. Režisér Darius Marder odvedl dost dobrou práci. Je to nejvíce znát a slyšet na zvukové stránce filmu, která je pro nás diváky o to více zajímavější. Díky tomu výborně funguje kontrast toho, co vnímá a nevnímá hlavní hrdina, a my jako diváci můžeme prožívat to, co prožívá hlavní hrdina. PO herecké stránce je to koncert Rize Ahmeda, který jde do role na plno a je výborný. Je to upřímný a silný herecký výkon. Velmi příjemně mě překvapila Olivia Cooke, protože mi znovu dokazuje, že herecky roste a má na těžší a složitější role. Hlavní hereckou dvojici parádně doplňuje Paul Raci, jenž je zde dost dobrý. Film má několik silných momentů a rozhodně jde o působivou podívanou, která se odehrává v celkem neokoukaném prostředí. The Sound of Metal je dobrý a kvalitní film. (27.02.2021)

Dobře, nebudu zastírat to, že jsem od filmu čekal něco na způsob Whiplashe. K překvapení ale nedošlo. Riz Ahmed tu hraje brutálně nepřístupnou postavu, dobře jí hraje jenom proto, že vypadá jak kdyby přišel z Bronxu. V prvních dvaceti minutách místo metalu slyšíte spíš brutální bordel, přičemž se hlavní postava vůbec nemůže divit, že přišla o sluch. Následuje další série neosobních scén, pocitů, názorů a popravdě první emoce ve mně film zanechává až ke konci, kdy se pořádně projeví Mathieu Amalric. Zajímavé drama z prostředí němých, ale na 130 minut zatraceně nepřesvědčivé, k divákovi těžko dostupné, hodně povrchní. (20.03.2021)

Poslední dobou slýchám čím dál častěji o Rizu Ahmedovi... ale až do včerejška jsem snad žádný jeho film neviděl (teda krom Nimony, ale ta má dabing, takže to je pořád nic). Ale sakra, to je něco. Absolutní labutí píseň - teda, jestli se to tak říká. Tenhle film mě chytil už svým jménem ''Sound of Metal'', protože jak si mohli někteří z vás jistě povšimnout, metal mám opravdu rád coby hudební žánr. No a ke všemu anotace filmu, která mluví o metalovém bubeníkovi, co se musí vypořádat s hluchnutím. Ale i tak jsem měl trochu nižší očekávání, jelikož to bylo nominované na snad nejslabší Oscary, co kdy byli, tak jsem měl rozporuplné pocity (jakože by si akademici řekli: ,,Tak co tam sakra dáme za filmy?''). Tak jsem si to tedy pustil a fakt čumim na drát. Riz Ahmed předvedl neuvěřitelný herecký výkon aka hudební výkon - nebo jak to shrnout, prostě umělecký výkon (nevím, kde je sakra ten Oscar!?). Každopádně, o hudbu tam nejde ani náhodou - protože jakmile to slyšíte z pohledu Rubena (to je ta hlavní postava), tak to zaprvé neslyšíte vůbec a zadruhé o to vůbec ani nejde. Vyobrazení muže na důležitém životním bodě balancující na mnoha rozhodnutích a životních volbách poté, co spadl do nezáviděníhodné situace. A je to sakra přesvědčivé a srdceryvné. Ke všemu zhoštění o zvuk z toho činí mnohem autentističtější zážitek, který z toho dělá až pomalu psycho (jenom od nástupu Mathieua Amalrica na scénu mi ten zvuk přestal nějak připadat dokonalý a jako kdyby byl opožděný nebo předabovaný - možná že za to může ale Amalricův hlas). Ke všemu zbytek hereckého obsazení (zejména Paul Raci se znakovou řečí během mluvi), kamera (na kterou si musíte ale trochu ze začátku zvykat) a celkově vše jako celek. Je to neuvěřitelné. Jediná moje vítka, co by ten film mohla shodit na nižší známku, je dvouhodinová stopáž (a kapela, kterou jsem čekal... jinou. Ne že budou hrát zrovna ten druh metalu, co zrovna nemusím, tzv. uječená mimorytmická uchrochtaná žena, u který absolutně netušíte, co chce, to vše ve strašném hluku... no, tohle prostě ne. Čekal jsem chlapskou kapelu... ale pro příběh to funguje skvěle). (17.08.2023)

Vloni jsem viděl v rámci "Tady Vary" s Ahmedem film Mogul Mauglí, který je na první pohled velice podobný Sound of Metal, jelikož také vypráví o hudebníkovi, jenž se najednou musí vypořádávat s novou životní etapou, ovlivněnou jeho zdravotním stavem. SoM se mi ve výsledku líbil o trochu více, a to především díky příběhové linii s centrem na pomoc hluchým lidem - Paul Raci, ale i ostatní "hluší aktéři" byli výteční. Film byl však zejména hereckou příležitostí pro Rize Ahmeda, který podal přesvědčivý výkon, přičemž ho skvěla doplňovala Olivia Cooke. Osobně bych s klidem upozadil (či zcela vypustil) sekvenci s otcem - o patnáct až dvacet minut kratší stopáž by filmu neuškodila - popřípadě bych se více věnoval centru pro hluché. I přesto jde o solidně natočené a zahrané drama o tom, že mnohé důležité věci nemusíme nutně slyšet - stačí, když se na moment posadíme a zaposloucháme naším vnitřkem. (18.04.2021)