Zvuk metalu

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

Ztrátou sluchu (čehokoli) to možná začíná, ale ztrací se s tím mnohem víc. Teď se s tím smířit a nebojovat. Silné. Ani ne tak při filmu, ani okamžitě po skončení. Nejvíc to "hitne" o několik hodin později. Pořád to dozrává a sílí. Riz Ahmed zahrál famózně, ale sympaťák to v této roli rozhodně není. Třeba takový Paul Raci tady s jeho charismatem krade každou chvíli pro sebe. Jde cítit, že Darius je druhá ruka Dereka Cianfranceho. Bejt to o 20 - 30 min kratší, byl by to naprosto dokonalý zážitek. On je i tak. Přesto malinkaté "ale" k délce. Skvělá práce se zvukem. The Wrestler Darrena Aronofskyho má slabšího bráchu. (27.01.2021)

Musím uznat, že Sound of Metal pro mě bylo velmi příjemné indie překvapení. Pokud čekáte nějaké zvuky metalů (těžkých kovů), tak jste vedle jak ta jedle. Sound of metal je film, který opravdu šetří slovy. Ale ne přímo, aby působil nepochopitelně artově, ale spíše proto, aby jste se dostali do role hluchého člověka. Tedy do takového postavení, v jakém je právě hlavní hrdina metalový bubeník. A to se mu daří na výbornou a navíc to ty dvě hodiny není žádná velká nuda děj plyne celkem zajímavě dál. Když člověk ztratí sluch, určitě to není žádná legrace a naučit se znakovou řeč není vůbec jednoduché. Být v roli bubeníka, asi bych zaujímal zpočátku podobně odmítavý postoj, naučit se něco nového a zvyknout si na neobvyklou situaci. Jsem rád, že se v nominacích na Oskara objevil snímek, který neotevírá tolik diskutovanou problematiku rasismu, samoživitelství, nebo #metoo, ale něco, co se také děje a o čem se tolik nemluví. Rozhodně nečekejte něco na způsob Whiplashe, je to úplně jiný film. Možná se u něj budete hrozně nudit (ani se nedivím, akční scény a zásadní dějové zvraty opravdu nejsou na stole) a snímek vás vůbec neosloví. Já však oceňuji jeho originalitu a hlavně to jakým způsobem vás vtáhne do pocitů hlavní postavy, pro kterou jsem měl velké pochopení. 85% (26.03.2021)

Jako sonda do komunity neslyšících je to hodně zajímavé, jinak je to jako film dost těžké téma, které není jednoduché zpracovat. Riz Ahmed hraje skvěle, ale jeho postava je divákovi hodně nepřístupná a jen těžko si ho tak můžete oblíbit. Oceňuji ale práci se zvukem, který zážitek z filmu umocňuje. Všechno to pískání, práskání a ticho má svůj smysl. (19.04.2021)

Po prvých minútach som si myslela, že film vypnem. Názov a začiatok, totiž evokovali divočinu. To sa však rýchlo zmenilo. Páčilo sa mi toto hľadanie miesta v živote, zmierenie sa so sebou samým. Reálne zobrazenie ako človek počuje s kochleárnym implantátom. Spolunažívanie v komunite hluchých a hluchonemých ľudí. Všetko veľmi citlivo podané s adekvátnou hudbou a perfektným Rizom Ahmedom. Škoda, že sa už nedozvieme, ako by to zahral Matthias Schoenaerts. (15.01.2024)