Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Princ Ludvík Otomar Karel XII. zrozený Vznešený je velmi spjatý se svou milující maminkou, královnou Ludmilou. Jenže Ludvík je princ už poněkud přerostlý, je mu 39 let. Bojí se skoro všeho, do ženění se nežene a většinu života se poflakuje po přepychovém zámku a přilehlých oborách. Moudrý král Radomil mu proto připraví nečekaný dárek – princ se jednoho rána probudí v lese v obyčejných šatech a v doprovodu drsného rytíře Hudrovala se má vydat do světa, aby poznal, co je život a snad konečně dospěl. Na velké dobrodružné cestě ho čekají věci, o kterých zatím jen četl v knihách. Potká mocného čaroděje, zlé čarodějnice, ducha i samotnou paní Smrt... a možná najde i lásku svého života. Co na to všechno řekne maminka? A bude spokojený otec král? (Bontonfilm)

(více)

Videa (4)

Trailer 2

Recenze (329)

Skuby47 

všechny recenze uživatele

Tak to zase byla věc. Ani jsem neměla možnost s nikým si o snímku popovídat, protože všichni moji známí to po půlhodině vzdali. Já jsem viděla jen začátek a konec. Uprostřed jsem si dala pauzu a dobře jsem udělala. Horory nemám ráda. Pro koho to natočili? Pro děti to určeno nebylo a pro staré na prahu očekávání smrti taky ne. Čekala jsem humornou pohádku o rozmazleném princi buřtíkovi a dočkala jsem se nudné filozofické úvahy o konci života. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Oceňuji snahu Jana Budaře natočit netradiční českou pohádku. Nebýt velmi nudné střední části filmu, bylo by to za plné hodnocení. Protože je to fakt zajímavý a hlavně zcela neotřelý příběh, výborné filmové zpracování, výtečná kamera, velmi slušné herecké projevy a dobrá hudba. Mohlo to být trochu kratší a střihač se toho nemusel tolik bát, ale tohle je opravdu podařená pohádka, i když hlavně pro dospělé. Malé děti k tomu rozhodně nepouštějte. PS: pohádka, ve které hlavního hrdinu (prince) zatlučou do rakve, prostě nemůže být špatný :-) ()

Reklama

Mikah 

všechny recenze uživatele

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. ()

honajz2 

všechny recenze uživatele

Budařův režijní debut je stejný, jako sám Budař - snaživý, svérázný, ale i přes to všechno nijaký. Za pohádku se to jen maskuje, blíž to má béčkovému Jakubiskovi v období, kdy začal mít neomezené prostředky, nebo ještě líp ranému televiznímu Michálkovi s jiným typem drog, takže je to hlavně zmatek bez pořádného děje a celistvosti, který prostě tak nějak je a nebýt psychedelického finále a pár hororových scén s jednou lekačkou, byl by jen nevýrazně divný. Takhle to člověk z hlavy skutečně jen tak nevymaže, ale že to byl zrovna klad se říct nedá. Trpí to totiž tím, že to nemá cílovku. Pro ty, kteří čekají typickou pohádku, přijde zklamání v podivném vedení zápletky, pro ty ostatní zase něco, co sotva ví, o čem chce být, ale pohromadě držet nedokáže a nejšílenější, že se to oběma skupinám snaží nabídnout něco jen pro ně, takže to ve finále je mišmaš dvou nesourodých stylů s ezoterickým nádechem vypůjčeným od dua Dušek/Poltikovič, akorát v profesionálnějším hávu. Své fanoušky si to určitě najde, mě to hlavně nudilo a přišlo mi, že tu Budař schválně zabil skvělý námět jen pro to, aby to bylo "chytřejší", než by se mohlo zdát. Jen teda nepřemýšlejte nad tím, proč se tu některé věci dějí tak, jak se tu dějí, protože to podle mě na place nevěděl nikdo. Ale ta neotřelost se mi líbila, když už nic jiného. 2* ()

Trustme 

všechny recenze uživatele

Něžný a hřejivý název a označení pohádka může zlákat na pokoukání v rodinném kruhu. Mamánkovský obličej Jana Budaře láká na veselou podívanou o rozmazleném princi. Jenže...  ...je to past! Protože Jan Budař není normální a divák se musí mít na pozoru, pokud si přečte, že tento film je zahrán, produkován, napsán, režírován a ohudebněn samotným Budařem. Tedy pojistil si takříkajíc hlavní pozice a spustil tento cirkus. Spíše něž k tradiční české pohádce se tento softhorror blíží k Erbenovským a skoro i Grimmovským báchorkám a taktéž hororovým pohádkám Juraje Herze (kvalitou je Mamánek samozřejmě o několik tříd níže). Divák psychoanalytik někde u konce rozšifruje podobenství o vnitřním souboji superega prince Ludvíka a odbourání Oidipovského komplexu. Dětský divák se bude trošku bát prapodivných ježibab a zcela určitě se pochčije strachy jakmile se zjeví smrtohlavá tvář Vladimíra Javorského, který nemusí být ani maskován a zřejmě asi někde v polovině bude rodiči většina dětí odehnána od této psychopohádky. Plusem je netypická mluva některých postav, která nečekaně ve filmu z dávné doby překvapí současnou civilní hovorovou řečí a chováním. Dále pak jistá originalita, snaha o vybočení, manýrismus. Speciální a vtipný bonus, který asi málokdo odhalí je použití "hlasu" Josefa Kemra pomocí imitátora Petra Martináka. ()

Galerie (29)

Zajímavosti (15)

  • Nápad natočit tuto pohádku dostal Jan Budař po návštěvě zámku Dětenice, kde také probíhala část natáčení. Točilo se také na jihu Moravy, v Žehrovské oboře v Českém ráji nebo kokořínských lesech. (rakovnik)
  • Premiérové uvedení pohádky na televizní stanici ČT1 sledovalo 1,26 milionu diváků starších 15 let. Jednalo se tak o nejsledovanější pořad sobotního večera a také celého dne. (rublik05)
  • Král (Martin Huba) nosí na krku Řád draka. Řád draka, často označován také jako Dračí řád, byl založen v roce 1409 uherským a českým králem, římským císařem Zikmundem Lucemburským. Účelem řádu byla ochrana křesťanské víry, boj proti nevěřícím a později i proti husitům. Skutečným cílem však bylo upevnění královské moci, neboť Zikmund předpokládal, že členové Řádu jej budou podporovat v jeho rozhodnutích. Členství v Řádu přinášelo jejím členům značné výsady. Účastnili se králova politických rozhodnutích a mohli téměř beztrestně činit vše, pokud tak činili ve jménu šíření a upevnění víry. Případné spory mezi králem a členem Řádu řešil zvláštní smírčí soud. V případě, že zemřel člen tohoto Řádu, měl král povinnost se postarat o pozůstalou vdovu a sirotky. Po smrti Zikmunda však Řád ztratil prestiž a později upadl v zapomnění. Ve znaku Řádu bylo stočené tělo draka škrtícího se vlastním ocasem. Na zádech byl drak rozetnut červeným křížem sv. Jiří. Drak symbolizoval nepřátele křesťanství, kříž vítězství Krista nad silami zla. Později se červený kříž oddělil a figurka draka byla pod ním zavěšena. Novější historie Řádu není známa. Nejstarším známým historickým dokumentem je kopie ustavujícího ediktu z roku 1707, která je ve vlastnictví bukurešťské univerzity. V současné době je znám tzv. „The Imperial and Royal Dragon Court and Order“ (Císařský a královský dračí řád). Tento spolek je registrován u budapešťského vrchního soudu a prohlašuje se za následovníka Dračího řádu. Nejznámějším nositelem Řádu Draka byl Valašský kníže Vlad II. Dracul a po něm Vlad Tepes (Napichovač), známější jako Vlad III. Draculea Tepes (Dracula). (BrianStorker)

Reklama

Reklama