Princ Mamánek

Kdo denně slouží, zároveň si všechnu vládu ponechává? Je to smrt, či snad lidská vůle? Budařův vysněný projekt, který má k nedokonalosti stejně blízko jako k srdci. Éterický, smířlivý, v zóně zubaté mrchy malířsky nesmírně působivý a učící diváka zase zalézt strachy pod stůl z imitace kemra. Takhle nějak si představuji, že by českou pohádku natočil Ben Wheatley.. K ušišlaným majitelkám krčmy doporučuji zapnout skryté titulky a hned se stanou snesitelnějšími.. (03.01.2024)

Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. (26.10.2022)

Vydržel jsem do doby, kdy nesnesitelně šišlající a pitvořící se šenkýřky začaly olizovat mamánkův dopis. Pak jsme přepnuli na Knihu džunglí. Bože to byl nebetyčný rozdíl... Možná to někdy dokoukám do konce, ale ani na ty 3 hvězdy to nevidím. Škoda, fandil jsem tomu. (31.12.2023)

Pohádka, co není pro dětské publikum dostatečně bezpečná. A tím pádem nebude příliš vyhledávaná pro své morbidní, filosofické a experimentální pojetí. O vánočním období by si ji pustil jen málokdo. V úvodu vše ještě začíná pohádkově. Korunní princ Ludvík, kterému táhne na čtyřicátý rok života a který se urputně drží máminých spodních kalhotek, je jednoho dne svým autoritativním královským otcem (Martin Huba) vyhnán, či spíše tajně ve spánku vynesen daleko od svého zámku do lesa, aby přestal být maminčiným mazánkem a ve světě zakusil i negativitu života, konečně dospěl a hlavně absolvoval setkání se Smrtí. Po probuzení ho čeká pochopitelně šok a v doprovodu žoldnéřského rytíře (Ondřej Vetchý) se vydává do světa na zkušenou. Jejich první kroky vedou do krčmy, kde hosty obsluhuje sympatická Veronika Khek Kubařová s kilometrovým úsměvem. A také patří dvěma nevzhledným šilhajícím a šišlajícím čarodějnicím, co praktikují černou magii. Od těchto temnějších sekvencí se pohádkový ráz přemění na osobitě svérázný styl, kterým se Jan Budař, herec hlavní role, režisér, producent, skladatel hudební složky a scenárista, zřejmě vyrovnává s jednoduchostí a jednotvárností české pohádkové tvorby. Jak jinak si vysvětlit náhlou změnu ve vyprávění, naprostý odklon od pohádkové přívětivosti, kdy rodiče značně zneklidní, když jejich caparti musí zcela ve vážně pojatém vyznění absolvovat setkání s duchem oběšence (Vladimír Javorský) a posléze je náš hrdina hrobařem (Boleslav Polívka, který je i vypravěčem příběhu) z daného účelu zatlučen do rakve. Pak se vtírá otázka, zdali je to ještě vůbec pohádka. Vyprávění pak v mnohém spíše připomíná halucinogenní trip s prvky hororu, kdy vše korunuje (nedokonalá) imitace hlasu Josefa Kemra a paní Smrt s tváří Jany Nagyové a s hlasem Simony Stašové. Pokud jde o trikovou složku, příliš mnoho nečekejte. Na tricích rozhodně tenhle film postaven není. Hodně se činil kouzelník za kamerou Jan Malíř, který celek opatřil dostatečně kvalitně nasnímanými obrázky. Film netrpí nuzností. Výprava, technická stránka, kostýmy a další důležité náležitosti jsou finančně více než dobře pokryty. Jan Budař se svojí pohádkovou jinakostí to neměl vůbec lehké. Statečně se postavil zaběhaným klišé, přidal na originalitě i drzosti, děvečka jde dokonce vykonat malou potřebu, ovšem dospělé publikum bude konsternované a své děti za jeho pohádkou (napříště) nepošle. 7/10 (13.03.2023)

Jestli to někdo hodnotí jako pohádku pro děti, nevidím se tomu nízkému průměru, protože to opravdu není film pro děti. Je to totiž regulérní horor. Příběh samotný není moc zvláštní, ale zpracování se svými psychedelickými, uměleckými a fakt děsivými scénami a s klasickou hudbou stojí za to. Byla jsem sama v celém sále a trochu jsem si přála, aby tam ještě někdo byl; chvílemi mi docela bušilo srdce. Strhávám hvězdičku za ty trapné šišlavé čarodějnice, které tam asi byly jen proto, aby se film přiblížil dětem, a vůbec se tam nehodily. (02.11.2022)