Princ Mamánek

Popravdě ani pořádne netušim, co jsem to vlastně teď dokoukal. Čím jsem si ale jistej je to, že vím, proč asi Budařovi nikdo nechtěl dát roky na tohle peníze. Princ Mamánek je už v námětu těžce uchopitelný bizár, který nemá dětský divák šanci pochopit a dospělý divák si u něj bude mnout oči, jestli zrovna náhodou nezačal u sledování snít nebo neupadnul do nějaké halucinace. V první části se ještě jede na jistotu. Kýčovitá pohádka s levným TV vizuálem, která jakoby vypadla z klasické ČT produkce. Pak už ale těžko říct, co nám chtěl básník (Budař) vlastně říct. Ať už skrze nesktuečně otrávné čarodějnice, kterým není rozumět ani slovo a hravě strčí do kapsy i ty nejvíce infantilní nápady od Trošky a celá jejich linka působí, že jí napsalo tak třílété dítě, zakončena ještě navíc jasnou vykrádačkou Společnstva prstenu. Aby se v návaznosti na to přešlo to naprosto šíleného ezo finále, které vůbec nezapadá do koncepce  zbytku filmu. Rozhodně jeden z nejvíce podivných filmů, které jsem za poslední dobu viděl, ale co vím určitě, tak že už ho znova vidět nechci. (30.12.2023)

Tak to zase byla věc. Ani jsem neměla možnost s nikým si o snímku popovídat, protože všichni moji známí to po půlhodině vzdali. Já jsem viděla jen začátek a konec. Uprostřed jsem si dala pauzu a dobře jsem udělala. Horory nemám ráda. Pro koho to natočili? Pro děti to určeno nebylo a pro staré na prahu očekávání smrti taky ne. Čekala jsem humornou pohádku o rozmazleném princi buřtíkovi a dočkala jsem se nudné filozofické úvahy o konci života. (02.01.2024)

Na Mamánka jsem byl docela zvědavý, protože Budařovu knihu z r. 2017 jsem sice nečetl, ale jako herce ho mám rád, navíc mi ten námět přišel vtipný. A musím říct, že mě to svým způsobem ohromilo (v což jsem tak trochu doufal). Působilo to na mě dojmem, že pokud by čistě náhodou někdo pořád nevěděl, jak moc je Budař talentovaný, tak tenhle film ho měl tím talentem přímo převálcovat, protože Budař to sám napsal, produkoval, režíroval, hraje titulní roli, nakreslil obrázky do závěrečných titulků, složil k tomu hudbu a s Veronikou Kubařovou nazpíval i závěrečný duet, který je asi nejkrásnější pohádkovou písní, jakou jsem kdy u české pohádky slyšel, fascinující! (Na druhou stranu už jsem narazil na reakci, že toho Budaře je tam až moc, takže samozřejmě záleží na úhlu pohledu). A ať už se bude o Mamánkovi říkat cokoli, nikdo tomu nemůže upřít minimálně 3 prvenství (alespoň co vím): 1) je to podle mě první česká pohádka, ve které se objevuje klasická hudba (Puccini, Mozart, Verdi ad.), 2) je to také asi první pohádka, kde je princ plešatý, a konečně 3) si také nevybavuji českou pohádku, která by byla tak bytostně autorská a kde by jeden tvůrce zastal tolik rolí, jak jsem již zmínil. Nicméně přes všechen obdiv, který ve mně ten film vyvolal - v první řadě za to, jak se nebojí jít svou cestou a jak vymyká snad všem pohádkám, které se tady po r. 89 natočily - jsem si taky uvědomil, že mě to vlastně bohužel moc nebavilo (v případě těch dvou uřvaných čarodějnic dokonce otravovalo), a nezaznamenal jsem ani, že by se dětičky v kině nějak smály (mnohem víc se smáli dospělí diváci), takže mám trochu podezření (na základě téhle zkušenosti), že dětský divák si to asi moc neužije, pokud ho to přímo nevyděsí (oběšenec Javorský je strašidelný víc než dost), a jsem celkově zvědavý, jakou to bude mít návštěvnost a ohlasy. (26.10.2022)

Kdo denně slouží, zároveň si všechnu vládu ponechává? Je to smrt, či snad lidská vůle? Budařův vysněný projekt, který má k nedokonalosti stejně blízko jako k srdci. Éterický, smířlivý, v zóně zubaté mrchy malířsky nesmírně působivý a učící diváka zase zalézt strachy pod stůl z imitace kemra. Takhle nějak si představuji, že by českou pohádku natočil Ben Wheatley.. K ušišlaným majitelkám krčmy doporučuji zapnout skryté titulky a hned se stanou snesitelnějšími.. (03.01.2024)

Do kina jsem šel na Prince Mamánka se střízlivým očekáváním a po projekci jsem odcházel mile překvapen. V sále mě překvapilo množství dětí, protože jsem tušil, že nepůjde primárně o pohádku určenou pro malé publikum - a měl jsem pravdu. Prince Mamánka si užijí především odrostlejší diváci, kteří budou ochotni tolerovat Budařův styl vyprávění. Při sledování mi na mysli vytanuly jiné žánrové filmy - zejména Hodinářův učeň (kvůli symbolice života a hlavně smrti), ale i takový Hvězdný prach (kvůli čarodějnicím, které byly sice až nepěkně "troškovitě" ukvičené, na druhou stranu ale měly nevídaný "background story"). Celkově se mi na filmu líbilo množství nápadů, které divák nevidí v každé (tuzemské) pohádce - ať už šlo o mluvící prastarý dub, oběšence majícího strach ze Smrti, či quest v "říši mrtvých". Zaujal mě též rámcový příběh s hrobařem, který nakonec vstoupil do ústředního děje. Rovněž musím pochválit audiovizuální zpracování snímku - od nádherných exteriérů, přes pěkné kostýmy (snad jen Ondřej Vetchý mohl dostat kostým, který by lépe "lichotil" jeho fotbalovým nohám do O) a masky, až k líbivému hudebnímu doprovodu. V neposlední řadě chválím přesné herecké obsazení - rád jsem viděl po letech Janu Nagyovou, která zestárla s grácií. (31.10.2022)