Opilí láskou

Neviem prečo majú niektorí diváci tendenciu vidieť vo filmoch niečo viac, než čo nám vlastne ponúkajú - niečo, čo v nich vôbec nie je. Ja osobne Opití láskou považujem za poriadne čudácky film, bez akéhokoľvek hlbšieho zmyslu. To by však ani nevadilo, keby ma čo by komédia vedel pobaviť, resp. čo by romanca vedel dojať. Ale nestalo sa ani jedno, ani druhé, ani tretie. Prišiel, videl som, nepochopil som, odchádzam. Hviezda za Sandlera, hviezda za Emily Watson. (05.09.2015)

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

Nepomyslel bych si, že budu nadšen z americké romantické komedie po roce 2000, a většina filmů s Adamem Sandlerem nepředstavuje od pohledu nic, co by mě aspoň trochu lákalo ke zhlédnutí – a ani nemůžu říct, že by to Opilí láskou nějak výrazně změnili, nakolik se tu Sandler svým kukučem a často jedním výrazem pomateného ňoumy náramně hodil a já měl z úředníčka Barryho pocit plného splynutí herce s postavou... a Emily Watson, přestože si za mě svůj úplný herecký vrchol odbyla již 6 let před tím ve svém prvním filmu, opět nezklamala a když se pohybovala po scéně nebo někdy pouze mluvila hlasem, zaváněla zvláštně tajemným půvabem. Hned od první scény z kanceláře mě nesmírně upoutala vizuální stránka a z ní plynoucí jedinečná komorní atmosféra, v často delších záběrech s nečekanou událostí v nich či jindy originálně přidanými barevnými efekty a později se krásně rozjel i skvěle promyšlený hudební doprovod. Samotný příběh o zamilovaném páru, kdy ona ho svůdními návrhy i dalšími žádostmi neustále otravuje přes telefon a on plně zjistí, že je zamilovaný, až co se ona záhy odmlčí, možná zní od poslechu jako předvídatelné klišé. To by ale nesměl Paul Thomas Anderson jako autorský tvůrce pojmout zvolený námět s takovým nadhledem, že i snad nejklíčovější romantická scéna ve stylu retro videoklipu obsahuje tolik hravosti a kreativních nápadů, když ji navrch ještě předchází neočekávané stepování v obchodě. Lehce bizarního nádechu, včetně choulostivě svůdných telefonátů nebo záměrně komičtěji pojatého zúčtování s gangsterskou partou, bylo přidáno tak akorát, aby celkovou náladu dostatečně ozvláštnil a zároveň nesnížil celkový dojem. Jedna z neotřelých filmových romancí, kterou bylo radost sledovat. / Dík za společnou projekci honajzovi2. [90%] (18.12.2023)

Vystresované jak křeček v bubnu, jen se na to podíváš, rozbolí tě žaludek. Pokud budu chtít migrénu do 15 minut, pustím si tohle. Uvřískaná hovadina, která se od telefonátu na call centrum nedala vydržet už vůbec. Prubla jsem to ještě dvacet dalších nekonečných minut, nedokoukáno. Jsem jinde. Mimochodem Magnolia patří k mým nejoblíbenějším filmům, tohle trumfne snad jen ještě hnusnější Nit z přízraků. Kamera pěkná, jinak nic pro mě. (09.10.2020)

P.T. už svoju geniálnu Magnoliu pravdepodobne nikdy neprekoná, ale zase nemôžeme od každého jeho filmu čakať tú neskutočnú hĺbku a prepracovanosť, akou disponuje práve jeho opus magnum. Punch-Drunk Love je o polovicu kratší, má úplne jednoduchý príbeh... ale je neskutočne zvláštny a nádherný. Emóciami len tak prekypuje a výkon Adama Sandlera je jednoducho fantastický (nikdy som si nemyslel, že takúto vetu vyslovím). Emily Watson takisto nezaostáva (u nej sme na to ale zvyknutí) a Andersonovi dvorní herci Philip Seymour Hoffman a Luis Guzmán hrajú svoje menšie party tiež s presnosťou im vlastnou. Ale i tak, dôvodom absolútneho hodnotenia je predovšetkým Andersonova brilantná réžia. Krásne dlhé zábery, úžasná kamera a hlavne famózna práca s hudbou sa v tak dokonalom spojení len tak nevidia. Bravó, u mňa Anderson No. 2. 10/10. Update: PDL je Anderson No. 3, do cesty sa totiž priplietol There Will Be Blood. (08.10.2006)