Opilí láskou

Roztodivný a krásný - roztodivně krásný - krásně roztodivný: všechny tyto výrazy charakterizují P. T. Andersonův romantický snímek OPILÍ LÁSKOU. Vedle hereckých výkonů, skvěle vytvořené (podivné) atmosféry či výborné práce s obrazem je nesmírně důležitou a propracovanou složkou filmu zvuk, respektive: nečekané erupce (prapodivných) zvuků, "hluků" a následné "návaly" ticha. Vše to dohromady vytváří netradiční atmosféru a pocit z filmu. Na snímku je zajímavá také ta skutečnost, že P. T. Anderson je schopen a ochoten "otevřít" nějaké (a je vlastně jedno jaké) téma, které však zůstává po celý zbytek filmu jaksi otevřeno, nerozluštěno a nedořešeno - pro někoho chyba, pro mě osobně velká přednost tohoto díla. A že mi nerozumíte? Pak neváhejte a podívejte se a zaposlouchejte se do tohoto filmu. Stojí to za to. (04.09.2003)

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

PTA dokázal s mými emocemi zahýbat i napočtvrté... Něco tak svižně natočeného je v dnešní době nemalou vzácností - něco, co mne donutí hltat příběh očima, fandit hlavní postavě, a k tomu si užívat vytříbený soundtrack. Zatím jsem kupodivu nenarazil na jiného režiséra, který by tak mistrovsky zapracoval hudbu do svého díla (možná s výjimkou Petera Jacksona). PTA nenabízí divákovu sluchu podkreslení jen v důležitých momentech, emocioálních nebo akčních scénách. On jednoduše nahraje momumentální soundtrack, a vloží jej do filmu. Přidá hudbu k obrazu. Postavy se přirozeně baví, děj plyne kupředu, ale nikdy není ticho. Nestačím se divit, proč podobnou metodou nevzniká více snímků, je to skvostný zážitek - Anderson jen potvrzuje své místo v mé osobní režisérské TOP 10. Plusů je pochopitelně více: výborný Sandler, absence hluchých míst, snímek nutí přemýšlet, daří se mu neokázale šokovat, je plný zapamatováníhodných scén... Opilí láskou jsou romancí milénia. (24.01.2010)

Miluju filmy P.T.Andersona a jeho samého považuji za génia, ale tohle je krok zpět. Sice režijně brilantní, žánrově nazařaditelný úlet, ale dějově naprosto o ničem, bez nějakých emocí, či hlubšího sdělení .Je zde několik slibně načatých motivů, kdy jsem si pomyslel "To by mohlo být zajímavé", ale než je stihne Anderson nějak rozvést, náhle je utne, nedořekne a na jazyku filmového gurmána zůstane podivná pachuť. Netvrdím, že to takhle musí fungovat u ostatních diváků, ale u mně ano a se začátkem závěrečných titulků jsem si uvědomil, že mi ten film vlastně vůbec nic nedal, ačkoliv podobné filmové úlety miluju. PS: Nečekal jsem to, ale Sandler byl vynikající a jeho neodolatelné milostné vyznání na Havaji mě hlasitě rozesmálo. (07.02.2006)

Vystresované jak křeček v bubnu, jen se na to podíváš, rozbolí tě žaludek. Pokud budu chtít migrénu do 15 minut, pustím si tohle. Uvřískaná hovadina, která se od telefonátu na call centrum nedala vydržet už vůbec. Prubla jsem to ještě dvacet dalších nekonečných minut, nedokoukáno. Jsem jinde. Mimochodem Magnolia patří k mým nejoblíbenějším filmům, tohle trumfne snad jen ještě hnusnější Nit z přízraků. Kamera pěkná, jinak nic pro mě. (09.10.2020)