Cikáni

10/10 Nedostava se mi slov - opravdu mi cely dvouhodinovy epos vyrazil dech. Na zaklade Machovych Cikanu se podarilo udelat opravdovy klenot - dnes uz bohuzel zapomenuty. Prisel jsem k tomu jako slepy k houslim a byl jsem maximalne nadseny - Anton ve 20.letech dokazal, ze ceskoslovenska kinematografie patri na spicku. Podekovani Ugrosikove a spol ze revitalizaci filmu v roce 2000 a Loudovi ze skvely hudebni doprovod. (26.09.2008)

Ambiciózní adaptace Máchova romantického románu je významná nejen svým mezinárodním stylem a působivým výběrem prostředí od Benátek po Kokořínsko, ale především hravostí i přehledností složitého vyprávění s velkým množstvím flashbacků. ___  Snímek Cikáni byl společně s Křížem u potoka (viz též má analýza na blogu), Babičkou a Ukřižovanou součástí první vlny filmových adaptací kriticky respektovaných českých literárních děl devatenáctého století, ve všech případech z roku 1921. Na romantických Cikánech Karla Hynka Máchy je přitom pozoruhodné, že sám vyprávěný příběh se motivicky tolik neliší od kriticky ironizovaných děl sentimentální prózy. I v Cikánech najdeme vášnivý milostný trojúhelník, dvě osudově propojené generace, záměny narozených dětí, vraždu z vášně, vilného šlechtice, náhody a odhalení skutečných identit. Proč se tedy Cikáni coby scenáristický a režijní debut čerstvého dvacátníka Karla Antona dočkává na rozdíl od adaptací těchto děl pozitivního kritického přijetí?  ___  Anton patřil do komunity nastupující generace velmi mladých filmařů, která se sdružovala kolem kavárny Rokoko a osobností Jana Stanislava Kolára a Karla Lamače. Tato přitom systematicky usilovala o porozumění mezinárodním standardům filmové praxe, přičemž inspiraci čerpala hlavně z Ameriky, Francie, Německa, Švédska a Dánska. Následovali členité vzorce plynulého vyprávění, budovali dramatické oblouky, rozvíjeli vnitřně propojené sledy příčin a následků, nemluvě o množství nástřihů na detaily. I Antonovo uchopení Cikánů tak vzdor nepravděpodobnosti leckterých příběhových zákrut na pozdější historiky i diváky působilo mezinárodně, a tedy progresivně.  ___  A právem, protože promyšlená struktura vyprávění Cikánů je zjevná a v řadě ohledů se odlišuje od původní předlohy: začíná i končí soudržnými dramatickými celky, z nichž první je milostným dramatem a druhý detektivkou, přičemž nakonec oba mají stejného protagonistu. Oproti tomu prostřední část filmu vykazuje mnohem výpustkovitější povahu, v níž flashback střídá flashback a jejími hrdiny jsou představitelé následující generace. Díky prologu je ovšem snadné se v takovém vyprávění orientovat, nemluvě o jeho sekundární atraktivitě, protože se odehrává a byl i natočený přímo v exoticky podmanivých Benátkách – se zkaženým šlechticem v báječném podání Theodora Pištěka. ___  Pro nás je nicméně pozoruhodná i ona paralela mezi Antonovým a Kubáskovým přístupem k podobnému typu příběhu (srov. Děvče z hor), kdy ten Antonův je sice v kontextu dějin české kinematografie oceňovanější, ale Kubáskův typičtější. (08.05.2024)

„Bylo v tom cosi osudového, když zraky jejich poprvé se vpily do sebe…“ A to byl jen začátek, chudák gondoliér Giacomo si nakonec těch neštěstí stačil vybrat nejvíc ze všech, vždyť to bylo skoro na provaz, ehm…Ale nejvíc mě z postav bavil Pištěkův svůdník, sukničkář Lomecký („Krásné dítě, chceš mi ukázati cestu městem?“), zaujali třeba i bledá, zádumčivá mistryně skoku z okna (bez žíněnky!) Lea či neomylný detektiv a vysloužilec Bárta s jeho naprosto luxusním knírem („Mně pak řekl, abych šel k čertu. A já jsem šel - do hospody.“). S poutavostí děje to úplně slavné nebylo, ale pořád mě zajímalo, jak se dořeší rodinné vztahy, a díky neznalosti předlohy mě vcelku překvapila velká ponurost závěru. Díky restaurované verzi dělá s atmosférou hrozně moc výborná hudba, a svou nemalou roli hrají i osvěžující filtry a jejich rozmanitost. Celkově to vidím na slušné 4*. „Jaké štěstí, být milován tak krásnou ženou.“ - „Štěstí a krásným ženám nevěřím. Obojí je zrádné a proměnlivé. Zradí tě dříve, než kohout třikrát zakokrhá…“ (28.04.2019)

Dlouho jsem si přála vidět nějaký český němý film. Přiznám se bez mučení, že té dramatické hudby na mne bylo přespíliš. Při zvuku stažném na minimum jsem to zvládla do konce. Jsem divák odkojený zvukovým filmem, dokážu se přenést přes horší technickou kvalitu. Nebýt tak zvědavá, jak se dřív točilly filmy a jak se povedlo zpracování Máchy, až do konce bych nevydržela. Ale přesto má film svůj půvab, který mu nelze upřít. (23.09.2014)

Solidní překvápko. Nečekal bych, že se Antonovi takhle povede jeho debut, navíc podle obtížného K. H. Máchy. Vynikající práce s obrazem, herci vesměs hodně dobrý. Speciální poděkování paní Mgr. Blaženě Urgošíkové za skvěle odvedenou restaurátorskou práci. Zatím nejlepší českej němák, jaký jsem viděl. (09.07.2009)