Ta třetí

Milostný trojúhelkník, ve kterém chce každý toho, kdo neche jeho, a když už se vytvoří pár, tak je jeden z nich slaboch. Ke konci filmu se bohužel tahle milostná rošáda stává zdlouhovou. Nejlepší ale stejně byla maminka architekta Mánka - tak tichá, hodná, zvědavá, vyčítající a vlezlá. Prostě postava ze života, kterou zároveň milujete (je ták chápavá) a zároveň nenávidíte (vždycky přijde ve špatnou chvíli). (19.02.2012)

Balíkův film se mi moc nelíbil, snad za to může časové posunutí někam mezi vydáním knihy (1939, Josef R. Vilímek) a současností (2021), do nejapných začátků českého rock'n'rollu. Možná ale také konvenční zobrazení muže mezi dvěma ženami (každý známe někoho, kdo vybíral a vybíral, až přebral). Nebo něco, co věděl i sám Havlíček, neboť hodlal některé části svého románu předělat. Nicméně se tu pracuje s těmi nejnižšími čísly: 1 nebo 2, pak 3 a nic víc. Ale ani toto počítání úplně nesedí. Nevím sice, které části chtěl Havlíček předělat, ale v případě Mánkovy (zde raději Voskovy) postupně se odhalující charakteristiky je málo pravděpodobné, že by ten, kdo ze dvou odhalených karet není schopen zvolit tu lepší, by byl schopen sáhnout na jedinou kartu neodkrytou. (31.05.2021)

,,Ryba... veď je to surové trápiť ju takto samotnú." / ,,Možná by jí měl člověk závidieť. Představte si, že neví, že jsou ještě jiný ryby. Čirá existence..." / ,,Ona sa vlastne ešte nikdy nevidela. Nastavme jej zrkadielko." / ,,Ne, ne, vyloučeno. Co kdyby se do sebe beznadějně zamilovala?" Několik vybrušených ironických dialogů Václavu Voskovi tak sedících, řada pěkných momentů v psychologickém příběhu podle Jaroslava Havlíčka, bohužel také hodně hluchých a nevýrazných míst. Ženským představitelkám Bohdanové a Rapaičové to zde sedí, ale Voskovi i samotného příběhu by asi přece jenom líp slušelo, kdyby se film držel předlohy odehrávající se v době první republiky a nebyl dějově přesunut do moderních 60. let. Takhle je to podivná záležitost, kde se 50-tiletý muž ocitá pro lásku k mladé ženě v partě mládeže zblázněných do bigbítu a psychedelické muziky. 65% (26.11.2017)

Problém není v tom, že byl Havlíčkův román aktualizován, ale v tom, že se z aktualizovaného zcela vypařil Havlíčkův typický rukopis. Pokud ovšem od tohoho odhlédneme, lze Balíkův film považovat za slušný psychologický melodram, v němž svou bezpečnou polohu našel především vynikající Václav Voska. Bez něj by ten film ovšem neměl smysl. (16.10.2018)

I když se film předlohy drží jen sporadicky, přesto stojí za pokus. Akorát Jiří působí oproti knize daleko rozhodněji a řekl bych inteligentněji. Nadchlo mě ztvárnění generačního boje, kdy za Jiřího a jeho scén vyhrávaly smyčcové orchestry, jak za Šteigla vystřižené, a jednou dokonce "... starej poctivej swing" 50. let, jak poznamenala jedna z postav ; no a na straně druhé hrál z desek svěží bigbít btw: ale The Beatles to nebyli, i když to tvrdili ;) 75% (14.06.2013)