Svatební cesta do Jiljí

Já teda jít po stopách tohodle filmu, tak se z toho nejspíš opupínkuju. Ústřední dvojice totiž svojí svatební cestu pojala tak, že ráno se probudila do krásného modrého nebe Krkonoš, aby chvíli na to sjížděla řeku Berounku a následně se pak vlakem dobelhala na autobusové nádraží ve Staré Boleslavi, kde je autobus přesunul do Mělníka. S Enšpíglem jsme to měli jako takovou tipovačku, kde se zrovna nachází. On tedy ve většině případů vyhrál. Nicméně to nic nemění na tom, že jsem se fakt nasmáli. A to se počítá. (19.06.2015)

Víte, člověk si buduje měřítka vlastního vkusu. Přes dvacet let sledování českých filmů střídavých kvalit, mě naučilo, ve spojení s ČSFD, předvídat kvalitní podívanou s 80%-ní přesností. 85% českému televiznímu filmu není málo. To je o šest procent méně, než tíživé drama Tažní ptáci. O sedm procent méně, než Ikarův pád s excelujícím Vladimírem Menšíkem. O dvě procenta méně, než Menzelova klasika Slavnosti sněženek ze stejného roku, jako Jiljí. A když jsme u něj, je to o čtyři více, než má meditativní Rozmarné léto. Přátelé moji, drazí spoluobčané, my fellow Americans, Baxt zvěstuje zprávu hodnou zařazení hned vedle 11/9, holokaustu a prasečí chřipky, Svatební cesta do Jiljí je nejhorším českým filmem, minimálně do revoluce, který jsem měl tu čest spatřit. Občas mívám náladu takové strašné přešlapy pohladit po vláscích a dát jim smířlivých pět hvězd jako bonus k mému opovržení, ne dnes, kdy všechna naděje pohasla a já strávil večer vyloženě nasraný. Ospravedlnit tu strašnou málomluvnou nudu aneb době poplatné dobrodružství, lze, ovšem samotný scénář si už s prvním rádobyzamyšlením Abrhámova kreténa uvnitř sebe zakládá táborák, jenž se za přítomnosti metrosexuálního Kodeta změní v požár. Subjektivně nejdelší hodina a půl v mém životě. Na několika místech jsem myslel, že mi z toho všeho sofistikovaného humoru exploduje hlava. Svatební cesta do Jiljí se pro mě totiž rovnala pocitu, kdy do vás někdo naláduje sto prášků na spaní a pak s vaší kebulí dvě hodiny buší do stolu. (22.01.2011)

Velice příjemná československá komedie o testování partnerských vztahů. Josef Abrhám a Libuše Šafránková jako vždy nezklamali a naservírovali divákovi vtipný příběh s několika nezapomenutelnými okamžiky. Snímek určitě stojí za doporučení, nabízí alternativu, jak strávit příjemný večer a připomenout si dobu dávno minulou. (02.06.2011)

Rozmarná normalizační komedie řídící se osvědčeným pravidlem: jak něco říci a přitom nic neříkat, smát se a přitom nemít proč. Včerejší vysílání České televize je uvedeno slovy: "Adepti manželství, dříve než se rozhodnete, podrobte svůj vztah zatěžkávací zkoušce..." Nějak tak to asi je, obvykle však jsou společné dovolené posledním hřebíkem do rakve nefunkčního manželství. (12.06.2014)

Film, jemuž lze vyčítat absurdnost, nepravděpodobnost, literárnost atp atd, ovšem dvě věci v něm fungují naprosto dokonale, jednak mile střelený humor, který neustále umně balancuje na hraně uvěřitelnosti a absurdity a dále dokonalá herecká souhra Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové. Zmínit je samozřejmě nutné i tradičně slušnou režii Hynka Bočana. Jistě právě díky jeho pečlivé režii v tomhle filmu v podstatě nejsou slabší místa a i drobné roličky jsou podány velmi slušně... Jen na okraj podotýkám, že to je "pouhý" televizní film... Celkový dojem: 80% (10.09.2006)