Velká ryba

Burton mě znovu dostal. I když ono znovu může u něj tentokrát znamenat "poprvé" či "jinak". Ne snad, že by ten film byl tak geniální, ale podařilo se mi naladit na jeho jemnou strunu natolik, až jsem naprosto zapomněl, že jde o film. Určitě se nezalíbí každému, ale mě brány do fantazie a představivosti otevřel naplno, takže hodnocení je tentokrát asi i trošku nefilmové. (04.08.2005)

Tim Burton použil produkty své bizarní fantazie jako součást vyprávění starého muže a celé to zasadil do nekomplikovaného rodinného dramatu o zlobě a usmíření. Notně přemrštěné cirkusácké eskapády chtějí sloužit jako odraz skutečných vlastností a stesků umírajícího otce, jenže nejedna z nich ve výsledku stejně zůstává jen střeleným výmyslem umného vypravěče, a s tím mám docela problém, protože zdejší fantaskno mě zase až tak nebere. Linie s odchodem a návratem syna je prachobyčejné sentimentální drama, přičemž náhlé pochopení a odpuštění v závěru působí bezmála více komicky, než veškeré předchozí dění. Největším plusem v mých očích průměrného filmu zůstávají paradoxně ryze humorné momenty, jako jsou scény s vlkem, noktovizorem nebo rekapitulace Edwardových úspěchů z mládí. 6/10 (14.01.2010)

Můj nejmilovanější Burton. Laskavější, smířlivější, moudřejší, ale neviditelná křídla příběhu mají stále to šílené rozpětí. Fantasmagorie, která se tváří jako pohádková cesta od kořenů k potomkům.................. Albert Finney/Ewan McGregor a jejich osudové ženy společnými silami natáhli síť, ale Velkou rybu chytil na háček samotný Velký Tim, jeden z největších filmových poetů. Kontrasty otec-syn, realita-snovost, osud-volba ústí do závěrečné scény u řeky, jíž se koloběh uzavírá. I syn v chladném podání Billyho Crudupa konečně vstupuje do otcova barevného a barvitého světa... (25.04.2007)

Jen málo tvůrců si dokáže uchovat svůj režijní styl a nepodlehnout tlakům okolí a Burton je rozhodně jedním z nich. Svoje bizarní postavičky staví do ještě bizarnějších situací, hraje si s kouzlem romantiky, tady přidá špetku strachu, tady fantazie a výsledný mix na vás vychrlí v nezaměnitelném vizuálním balení s mohutnou vypravěčskou podporou, která je hlubší, než se na první pohled může zdát. Film stojí především na kontrastu, ve kterém s velkou dávkou samozřejmosti odhaluje všechno zvláštní a neuvěřitelné a z toho „normálního“ si dělá starosti a cítí k němu mnohem větší zodpovědnost. Je skvělým vypravěčem, dokáže se perfektně orientovat v jednotlivých příběhových rovinách, aby je na konci melancholicky poslepoval a nechal diváka umřít v záplavě slz. Velká ryba stojí z velké části i na zvučné podpoře hollywoodských hvězd v čele s Ewanem McGregorem, kterému se v poslední době zatraceně daří. Ze své role vyhmátl to nejlepší, co mohl nabídnout a prodal to tak skvěle, že tomu stejně jako jeho filmový syn budete chvílemi věřit. O to horší je pak návrat do všední reality, kde nefigurují ani obři, ani vlkodlaci a největším zážitkem dne je hádka s prodavačkou v supermarketu. (22.12.2003)

Poslední dobou mě nepřestává opouštět ona myšlenka člověku přirozené vlastnosti budovat si svou realitu. Relativizuje se mi tím důležitost oné racionální cesty, která je mi stále blízká, ale tak nějak působí příliš samolibě tím, jak si hraje na čtyř-proudovou dálnici ve světě, kde je jen jednou z mnoha prašných cest. Rybičce semtam opadávají epizodní šupiny, ale tvář rozhodně neztrácí. Burtonův civilně bizarní svět je krásnější bez pozornost odvádějích konfet a ohňostroje. To, co člověk vidí, záleží na očích, kterými se dívá, a je hlavně dáno tím, jak zhlíží. (12.06.2011)