Potomci lidí

Scénář není příliš rozvětvený, či kreativní, ale to vůbec nevadí, síla filmu je v detailech, v jednotlivých scénách a ve zpracování někdy i triviálních momentů (roztláčení auta), které jsou excelentní režií povýšeny na úplně novou úroveň. Potomci lidi jsou svým způsobem realistickým a velmi lidským filmem, jejich extrémní prožitost a sugestivnost vrcholí ve scénách jako je přepadení v lese, či na jeden zátah natočeném proběhnutí válečným polem a další... V podstatě každá údálost je zde díky dokonalým technickým aspektům filmu "větší než obykle". Obdiv patří v prvé řadě úžasné ruční kameře, dále kompozici mizanscén, která minimalisticky podtrhuje špinavé a depresivní vyznění budoucnosti i celkové montáži - psychologickému působení na diváka a emocionálnímu dopadu zasahujícímu především mozek. 9/10 (07.06.2009)

Cuaronův bezmezně dokonalý make-up bohužel nezastřel všechny vrásky na Potomcích lidí, i když se snažil seč mu síly stačily. Samotná idea filmu a jeho politické pozadí je sice dokonale atraktivní, ale chybí mu poněkud sofistikovanější příběh, který sice v této podobě dovoluje plně si vychutnat stylistické cvičení černokněžníka Alfonsa, ale na druhé zhlédnutí působí příliš plytce a povrchně. Mě jako diváka již dávno omrzel postup vyprávění, kdy jsme my diváci vláčeni od bodu A do bodu B bez nějaké nutnosti zapojit mozkové buňky k dokreslení sdělovaného obsahu. Ale jinak je to jednoduše dech beroucí jízda, která mě posadila na zadek v momentě, kdy Clive Owen sestupoval po schodech a najednou se rozhostilo hrobové ticho...filmová paráda! (16.10.2007)

Na Potomcích Lidí je dokonale vidět relativita hodnocení, respektive trvalost jeho hodnoty. Živě si pamatuju, jak se Children Of Men během několika týdnů prodraly do první desítky nejlepších filmů na CSFD, ne-li těsně pod vrchol. A o deset let později, kdy jsem se konečně propracoval k tomu, abych se na ně podíval, ejhle 78% a místo kdesi mimo první třístovku. A je tomu tak nejspíš dobře. Nemůžu samozřejmě říct, jak bych hodnotil před deseti lety, kdy jsem samozřejmě řešil úplně jiné věci (respektive toho moc neřešil ani řešit nemusel;)), a taky toho neměl z hlediska filmového za sebou zdaleka tolik, ale pokud jde o dnešek... no, Alfonso Cuarón sice velmi přesvědčivě vymaloval hroutící se společnost, nacházející se tváří v tvář vlastnímu vymření, ale ono to vizuálně bohužel víc než co jiného připomíná Brazil. A v tomhle ohledu filmu nepomáhá ani role Michaela Cainea, která je objektivně skvěle zahraná. Ony tu v zásadě herecké výkony stojí za uznalé zamručení v podstatě všechny, ale dějově jsou Potomci bohužel dost slabí. Je to škoda, protože jinak by "Cuarónův" svět působil v podstatě realisticky. Takhle máme "kvalitní" dystopii, která působí správně bezvýchodně, máme i poměrně nejednoznačné postavy, máme několik překvapivých momentů, a hlavně i na dnešní poměry velmi působivé dloooooouhééééé akční (AKČNÍ) nestříhané záběry, které jsou samy o sobě uměleckými díly (asi jako Dunkerque ve Wrightově Pokání). Není to málo, ale rozhodně to není dost na obhájení humbuku, který tento film v době svého uvedení do kin vyvolal. Tím méně pak na nějaký jeho "historický" význam. Je to vynikající řemeslo na všech frontách krom té scénáristické. Ale přesto se mi těch necelých 80% výsledného hodnocení zdá trochu moc. Ode mě 70%. (14.10.2016)

Svým způsobem je globální neschopnost mít děti tou nejhorší pohromou, jaká se lidstvu může stát. Proč je to nejhorší katastrofa? Protože je pomalá a beznadějná. Dívat se na své vlastní prokletí je to nejhorší. Dívat se tváří v tvář své smrtelnosti, takový pohled málokdo ustojí zdravý. V té chvíli totiž už bude celkem jedno, co po nás zůstane, a jestli vůbec něco. Stejně nebude nikdo, kdo by to užíval a pokud, nebudou to lidi. Je to velice sobecký přístup, ale člověk je sobecký od přirozenosti. Kdysi jsem četl od Briana Aldisse román Pokolení starců, který je vlastně o tomtéž, jen propracovanější a detailnější o době dlouhé několik desítek let. Pokud se vám líbil tenhle film, tu knížku si určitě přečtěte. Film je ponurý, temný a depresivní, ale zároveň velice svižně natočený a zábavný. Scény z uprchlického ghetta mi hodně připomněly Greengrassovu Krvavou neděli tím svým skoro dokumentárním stylem, ruční kamerou a dlouhými záběry na zbytečně se vzájemně zabíjející lidi. Největší slabinou je, že film nic nevysvětluje. Nemám ponětí, proč tam lidé najednou nemůžou mít děti. Když jsem nad tím přemýšlel, vyšly mi jenom dva důvody, proč jsou neplodní. Za prvé, je to jejich vlastní práce. Další z biologických bomb, tentokrát na zničení nepřítele nejzákeřnějším způsobem a zevnitř se vymkla zpod kontroly. Druhý důvod je, že to byla práce pánaboha, taková druhá potopa světa. Řekl bych, že to je ta druhá možnost, protože kdyby to bylo nějakým virem nebo bakterií nebo látkou, působilo by to nejen na lidi, ale i na zvířata. A ve filmu žije prokazatelně nejmíň jedna kočka. Herecky měli trochu víc prostoru jen Clive Owen a Michael Caine a taky toho využili, ale jinak jen šedej průměr. To a příliš sentimentální a hloupý závěr mi ale nezabrání přidat tenhle film na čtvrtou nejlepší pozici mnou viděných filmů tohoto desetiletí (ostaních šest příčlí zatím stále čeká). (07.09.2007)

Tenhle film má bezpochyby velmi zajímavý příběh, který výborně doplňují herci jako Clive Owen či Micheal Caine. Musím se ale přiznat, že první polovina filmu v níž je nám převážně servírována atmosféra roku 2027 mě pěkně nudil. Rabování, rozpadlé domy, bombové útoky. Po hodině sledování mě to zkrátka přestalo bavit. Vše až zachraňuje druhá polovina, kdy se Clive dozví o ženě, která jako jediná na světě je těhotná. Film začíná mít konečně spád a postupně graduje až do konce. 4 hvězdičky mu tedy dávám díky pronuděné polovině filmu. A ačkoliv bych se už na film podruhé nepodíval, ještě dlouho mi zůstane v paměti. 75%. (27.01.2007)