Manhattan

Nejdřív si Woody Allen nešikovně zvolil milenku v podobě nějaké sedmnáctileté mužatky, která vypadá spíš jak kluk z kukuřičného pole, než jako nezletilá holka z Manhattanu a následně se do mě rozhodl nasypat pár nesouvisejících textů, které v podstatě měly dávat smysl v rámci jeho způsobu života jako takového. Výsledek je takový, že jsem vlastně zjistil, že na sklonku sedmdesátých let na Manhattanu čepovali z kohoutku vodu zrzavou jak ten nejčerstvější pivsoň z tamní putiky a taky to, že holky rádi vyhledávali chlapce, kteří dokázali o umění mluvit okázale a fádně po dobu dvacet dlouhých minut. Zajímavý film, ale že bych se pro něj tak strašně nadchnul, to teda ne. (10.11.2015)

Čistá esencia Woodyho Allena, typický filmový pohľad na medziľudské vzťahy, rôzne ľudské charakterové stránky a existencionálne otázky filozofickou optikou jemu vlastnou. To všetko vkusne dotvára jemne satirický humor a veľa vtipných poznámok. Zatiaľ z toho čo som od neho videl sa mi zdá, že zároveň ide aj o jeho najosobnejší film, možno až o jeho intímnu spoveď. Nemyslím tým len jeho lásku k mestu New York (ktorá je mimochodom patrná skoro v každom jeho filme), ale aj jeho vzťah k ženám, pričom okrem klasického intelektuálneho neurotika sršiaceho jemným pesimizmom tu oproti iným jeho filmom výraznejšie otvára aj iné stránky jeho povahy. Možno práve preto sa film po dokončení samotnému autorovi nepáčil. Rád by som tiež vyzdvihol úžasnú hudbu, ktorá celkový zážitok z filmu ešte viac prehlbuje. Smutnejšiu stránku snímku zase pekne dotvára čierno-biele prevedenie. A poučenie? No... niekedy človek toľko preberá až preberie... Inak zaujímavé, ako sa niečo z filmu potom pretavilo aj do reality, akoby išlo o budúce zrkadlo jeho života. Nádhera. Odporúčam ale hlavne tým, čo už od tohto režiséra majú niečo napozerané. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (04.12.2015)

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

U Allenů byl z Manhattanu solidní povyk. Možná se rozbilo i pár talířů, ale popravdě nevím, co se Woodymu nezdálo. Ze svého filmového lejstra čítajícího až děsivě moc dobrých snímků, je možná Manhattan slabší co se týče scénáristických vychytávek, pro mě ale bylo sledování docela radost. Není to Láska a Smrt ve které bylo tolik hlášek, že si to ani normální myslící člověk nedokázal zapamatovat není to ani Sólokapr, kde jsem se smál originalitě, je to prostě kus dobře odvedené práce a byť jsem se někdy docela nudil, nemůžu říct, že by to byl kdovíjaký kopanec v Allenově režisérské kariéře. Radost, spokojenost, Manhattan! (27.08.2008)

Můj první Allen - pěkný film, až na toho nervózního chlapíka, co tam se všemi intenzivně diskutuje (slova Neda Flanderse). Ač mě rozmařilost svobodomyslných "ňujorčanů" trochu vadila - každý má vlastního terapeuta, obchod s čínskými nudlemi a hlavu plnou zmatku, koho že to vlastně miluje - celková atmosféra byla skvělá. Uvolněný filmeček o neobyčejné obyčejnosti a síle citu k bližnímu. Jde o to, jestli chceš rozdávat, či dostávat. (Challenge Tour 2015) (25.04.2015)