Manhattan

Zvláštní… New York miluju, i když jsem tam nikdy nebyl (ale vím, že jednou tam budu žít, to jen tak na okraj :-)) a přesto nemůžu filmu, který prakticky vyznává lásku tomuto městu, dát více než průměrné hodnocení. Ano, místy je to vtipný film a ano, ta hudba krásně podtrhuje atmosféru, ale to je vše, co jsem si z tohoto snímku vzal. Vše ostatní mě jen tak minulo a já opravdu nevím proč. Má se za to, že tohle je hned po Annie Hall nejlepší Woodyho film. Ne, není. Ale zatímco u Annie to označení chápu (i když ten film mě taky nedostal tak, jak Woodyho jiné filmy, ale dokážu pochopit, proč si jej fanoušci tak cení) tady bohužel tápu, stejně jako tápe Woody po naprostou většinu filmu. 60 %. (22.08.2012)

U Allenů byl z Manhattanu solidní povyk. Možná se rozbilo i pár talířů, ale popravdě nevím, co se Woodymu nezdálo. Ze svého filmového lejstra čítajícího až děsivě moc dobrých snímků, je možná Manhattan slabší co se týče scénáristických vychytávek, pro mě ale bylo sledování docela radost. Není to Láska a Smrt ve které bylo tolik hlášek, že si to ani normální myslící člověk nedokázal zapamatovat není to ani Sólokapr, kde jsem se smál originalitě, je to prostě kus dobře odvedené práce a byť jsem se někdy docela nudil, nemůžu říct, že by to byl kdovíjaký kopanec v Allenově režisérské kariéře. Radost, spokojenost, Manhattan! (27.08.2008)

Ak sa mi Woody Allen v niektorých filmoch javí ako nevyliečiteľný romantik so srdcom dieťaťa, tak v tomto prípade hrá cynika najcynickejšieho, ktorému sa nevyrovná snáď ani Jim Jarmusch. Najlepšie na Manhattane je, že Woody si klasicky nič neprikrášľuje a divákom stavia realitu presne takú, aká naozaj je. Okrem toho, tú pre mňa podstatnú myšlienku (opustiť zamilované dievča bez výčitiek a po čase, keď sa rozpadne ďalší vzťah, sa k nej vrátiť ako k záchrannému kolesu), som si preniesla do reálneho života a zistila som, že psychológ Woody nie je zas tak ďaleko od pravdy. Obrázky Manhattanu sú super rovnako ako herci a scenár. (15.05.2010)

(1001) Tak, jak to vidím já, poměrně slabý Woody. Asi opravdu dělám chybu v tom, že se v posledním čtvrt roce systematicky dívám na všechny filmy, co kdy natočil, protože začínám být skutečně přesycena. Samostatně bych si možná řekla, že to je dobrý ukecaný film o lidech, jejichž problémům sice nerozumím, nicméně fajn, ale teď si řeknu, sakra, starochu, neumíš to líp? (08.12.2010)

Paradoxně nejméně oblíbený Allenův film patří mezi fanoušky k těm nejoblíbenějším, k jejichž řadám přičítám i sebe. Allenova poloha v Manhattanu mi vůbec dost sedla - Allen se nesnaží být za každou cenu vtipný; je více hloubavý až melancholický; mluví se tu sice pořád hodně, ale ne tolik, aby to diváka odradilo; jednotlivé epizody jsou rytmizovány úsměvnými (hudebními) "intermezzy" (o celkově výborném výběru hudby se ani nemá cenu zmiňovat); až magické vyobrazení Manhattanu, respektive New Yorku prostřednictvím famózní širokoúhlé černobílé kamery Gordona Willise (přesto bez nominace na Oscara); tu a tam Allen skrytě či otevřeně odkazuje na jiná filmová díla, tvůrce či celá kinematografická období (Casablanca, Mlčení, Fellini, němý film ad.). Prozatím nejdospělejší allenovka. (07.11.2014)