Manhattan

Manhattan je filmovou kritikou řazený mezi nejzásadnější a nejkvalitnějjší Allenovy filmy, ale na mě po pravdě řečeno tak silně nezapůsobil z jednoduchého důvodu. Koncentrují se v něm všechny hlavní a oblíbené motivy Allenovy tvorby - neurotičtí citově nestálí intelektuálové, město New York, oblíbená hudba, kritika intelektuálního snobismu, osamělost a nenaplněnost milostných tužeb a nostalgie. Protože jsem viděl Manhattan později než řadu podobných Woodyho snímků (a že jich při jeho nadprodukci bylo), hrají pro mě dříve viděné zásadnější roli. Nehledě na to, že mnohem komediálnější ranný Allen nebo pozdní experimentující mi je přece jen bližší. V Manhattanu se sice objevují klasické allenovské grotestní tóny, ale mnohem silnější je právě motiv smutku a nostalgie v podobě, kdy rodinné vztahy byly daleko srozumitelnější a pevnější, rozvody a tahanice o děti byly výjimečné a lidé k sobě měli blíž. Ze dvou osudových žen v životě Woody Allena je mi právě Diane Keaton mnohem bližší než Mia Farrow, ale ani to čtvrtou hvězdičku tentokrát Allenovi nepřihrálo, i když všichni přítomní odvádí kus poctivé herecké práce. Nakonec největší dojem dělá černobílá kamera a snové fotografické scény nočního panorama Manhattnu a nejznámějších newyorských architektonických skvostů, stejně jako podobně nasnímané scény sbližování obou tragických hrdinů téhle smutné milostné romance. Celkový dojem: 65 %. (01.09.2011)

Zvláštní… New York miluju, i když jsem tam nikdy nebyl (ale vím, že jednou tam budu žít, to jen tak na okraj :-)) a přesto nemůžu filmu, který prakticky vyznává lásku tomuto městu, dát více než průměrné hodnocení. Ano, místy je to vtipný film a ano, ta hudba krásně podtrhuje atmosféru, ale to je vše, co jsem si z tohoto snímku vzal. Vše ostatní mě jen tak minulo a já opravdu nevím proč. Má se za to, že tohle je hned po Annie Hall nejlepší Woodyho film. Ne, není. Ale zatímco u Annie to označení chápu (i když ten film mě taky nedostal tak, jak Woodyho jiné filmy, ale dokážu pochopit, proč si jej fanoušci tak cení) tady bohužel tápu, stejně jako tápe Woody po naprostou většinu filmu. 60 %. (22.08.2012)

Woody jako neurotický moula, nicméně HEREC, mi vždycky sedí víc, než když se ve filmu neobjevil (nemyslím v současných, to dá rozum). Procházím pomalu a volně retrospektivně jeho dílo a po utrpeních Září a Interiéry je tohle milou zastávkou. Meryl Streep je tu děsně pěkná, škoda, že si nezahrála víc. Hudba i kamera jsou skvělé. Ten, kdo dělal titulky (asi Anna Karenina), odvedl skvostnou práci, film je plný woodismů a slov náročných na citlivý překlad. (10.06.2018)

Ak sa mi Woody Allen v niektorých filmoch javí ako nevyliečiteľný romantik so srdcom dieťaťa, tak v tomto prípade hrá cynika najcynickejšieho, ktorému sa nevyrovná snáď ani Jim Jarmusch. Najlepšie na Manhattane je, že Woody si klasicky nič neprikrášľuje a divákom stavia realitu presne takú, aká naozaj je. Okrem toho, tú pre mňa podstatnú myšlienku (opustiť zamilované dievča bez výčitiek a po čase, keď sa rozpadne ďalší vzťah, sa k nej vrátiť ako k záchrannému kolesu), som si preniesla do reálneho života a zistila som, že psychológ Woody nie je zas tak ďaleko od pravdy. Obrázky Manhattanu sú super rovnako ako herci a scenár. (15.05.2010)

New York je zajímavé město. A Woody Allen je zajímavý člověk. Žádná z jeho celkem standardních romancí není tak úplně standardní. Annie Hallová se od většiny například liší tím, že je skvělá. Dialogy, herecké výkony, hudba – vše bezchybné. Manhattan je však jiný, ještě lepší. Milostný čtyřúhelník v různých fázích vývoje a rozkladu se svěže sarkastickými hláškami – to je pouze druhá mocnina Annie Hallové. Ale jak samotný název napovídá, tento film v prvním plánu není a ani nemá být o lidech, hlavní roli Allen zodpovědně svěřil Manhattanu. Jeho ignorace při následném udělování různých cen za nejlepší mužskou neživou roli mě upřímně dost udivila. Takhle působivě ještě žádné místo/město „nehrálo“, resp. nebylo hráno - úžasnou černobílou kamerou i Gershwinovou hudbou. Scény kde se nic neděje jsou tudíž krásné, scény ve kterých se něco děje pak zas dojímavě hořkosladké. Jelikož Manhattan není koncipován coby čisté drama, jedná se o jednu z nejbolestnějších komedií, jakou jsem kdy viděl. Děkuji New Yorku za to že je, a děkuji Woodymu za to že ho má tak rád. 95% Zajímavé komentáře: nunka, Aidan, LuckyStar (21.10.2005)