Manhattan

Většina filmu je moc dobrá... ale mám i oblíbenější Allenovky. Jenže úvod mi promlouvá do duše tak mocně, jako by jí rovnou píchnul injekci kinofilských steroidů... a zbytek už se tak nějak sveze. A že v něm je co rozebírat a komentovat (obzvlášť v jedenadvacátém století)... ale Gershwina, sametujícího přes Willisovy obrázky, imponující mému fetiši na vertikální, kosmopolitní města, to těžko překoná. (02.06.2024)

New York je zajímavé město. A Woody Allen je zajímavý člověk. Žádná z jeho celkem standardních romancí není tak úplně standardní. Annie Hallová se od většiny například liší tím, že je skvělá. Dialogy, herecké výkony, hudba – vše bezchybné. Manhattan je však jiný, ještě lepší. Milostný čtyřúhelník v různých fázích vývoje a rozkladu se svěže sarkastickými hláškami – to je pouze druhá mocnina Annie Hallové. Ale jak samotný název napovídá, tento film v prvním plánu není a ani nemá být o lidech, hlavní roli Allen zodpovědně svěřil Manhattanu. Jeho ignorace při následném udělování různých cen za nejlepší mužskou neživou roli mě upřímně dost udivila. Takhle působivě ještě žádné místo/město „nehrálo“, resp. nebylo hráno - úžasnou černobílou kamerou i Gershwinovou hudbou. Scény kde se nic neděje jsou tudíž krásné, scény ve kterých se něco děje pak zas dojímavě hořkosladké. Jelikož Manhattan není koncipován coby čisté drama, jedná se o jednu z nejbolestnějších komedií, jakou jsem kdy viděl. Děkuji New Yorku za to že je, a děkuji Woodymu za to že ho má tak rád. 95% Zajímavé komentáře: nunka, Aidan, LuckyStar (21.10.2005)

Allen nám nějak dospěl. A zvážněl. Už to není tak prvoplánovaná sranda, spíše lehce psychologické drama. Nechci vůbec říct, že to je špatně, ani že by tohle byl špatný film. On vlastně není, Allen tu v podstatě nedělá nic jiného, než dělal předtím i potom a herecky i slovně je ten film hrozně fajn. Jen se mu povedlo něco pro mě neuvěřitelného, dlouho jsem přemýšlel, co mi vlastně na tom filmu vadí a došel jsem k tomu, že mi všechny hlavní postavy byly nesympatické. (14.11.2015)

Čistá esencia Woodyho Allena, typický filmový pohľad na medziľudské vzťahy, rôzne ľudské charakterové stránky a existencionálne otázky filozofickou optikou jemu vlastnou. To všetko vkusne dotvára jemne satirický humor a veľa vtipných poznámok. Zatiaľ z toho čo som od neho videl sa mi zdá, že zároveň ide aj o jeho najosobnejší film, možno až o jeho intímnu spoveď. Nemyslím tým len jeho lásku k mestu New York (ktorá je mimochodom patrná skoro v každom jeho filme), ale aj jeho vzťah k ženám, pričom okrem klasického intelektuálneho neurotika sršiaceho jemným pesimizmom tu oproti iným jeho filmom výraznejšie otvára aj iné stránky jeho povahy. Možno práve preto sa film po dokončení samotnému autorovi nepáčil. Rád by som tiež vyzdvihol úžasnú hudbu, ktorá celkový zážitok z filmu ešte viac prehlbuje. Smutnejšiu stránku snímku zase pekne dotvára čierno-biele prevedenie. A poučenie? No... niekedy človek toľko preberá až preberie... Inak zaujímavé, ako sa niečo z filmu potom pretavilo aj do reality, akoby išlo o budúce zrkadlo jeho života. Nádhera. Odporúčam ale hlavne tým, čo už od tohto režiséra majú niečo napozerané. 85/100 Videné v rámci Season Challenge Tour. (04.12.2015)

Oslava New Yorku? Kdeže. Spíš oslava Woody Allena. V Annie Hall se Woody s Diane na konci rozešel, v Manhattanu se opět dávají dohromady. Když Diane k Woodymu pronáší, že má skvělý smysl pro humor, je to nejen vtipné, ale i nebezpečně egocentrické. Jestliže Tarkovského krédo zní: „Umění existuje výhradně proto, aby napravovalo svět.", Woodyho filmy napravují čistě jeho samotného a slouží mu místo terapie. Tahle očividná a milá zahleděnost, posílená specifickým humorem, uzavírá Woodyho filmy do vlastního světa bez dalších paralel. Všeobecně se v Manhattanu pokračuje v odsuzování intelektuálštiny… jak jinak než skrze intelektuálštinu. Woody rád ohýbá kulturní persóny, ale zaujímá k nim jen nedbalý postoj, odrhne je a vsadí do svého veledíla v kontextu jedné věty v dialogu či vtipu. (21.11.2007)