Blbec z Xeenemünde

Po Tarzanovi nastoupí blbec, na kterém stojí další vývoj nacistického Německa. Václav Sloup pomocí stavebnice podobné Merkuru postaví odpalovací rampičku, a naprosto neomylně bombarduje každého, kdo ho naštve. "Ty Krume!!" V pokoji s obřím houpacím koníkem a chrastítkem stejných rozměrů, je schován matematický génius, který je jinak úplný blbec. Aby ne, zabíjí nevinné lidi nejmodernější technikou. Perfektní zesměšnění celé náckovské ideologie a excelentní obsazení. (23.11.2011)

Z původní Nesvadbovy povídky mi kromě geniálního názvu zůstalo v hlavě v prvé řadě dráždivé napětí mezi vnitřním světem mstivého autisty a okolím tvořeným „normálními“ lidmi. S touhle rovinou se filmové zpracování úplně míjí (mj. kvůli Sloupovu herectví postrádajícímu jakoukoli hloubku – okolní chvále nerozumím, zahrát blbce takhle prvoplánově by uměl s prominutím každej blbec) a zbývá jen snaživě protiněmecká (kdyby aspoň protiválečná) myšlenkově rozplizlá satira s nelogicky jednajícími postavami a podivně naroubovaným koncem, dotvářejícím umělý celek s Tarzanem, kvůli kterému jsem tohle DVD sice nekupoval, ale nakonec mi přinesl rozhodně větší potěšení. (23.06.2013)

„Podívejte se například můj muž. Já vím, že když mu čistím boty, tak vlastně pomáhám vyhrát válku, že? Proto mu čistím boty sama. Ano, sama! A dělám to nesmírně ráda a s vlasteneckým nadšením!“ Z řekněme satirického pohledu je film svými narážkami na nacistický (či obecně totalitní) systém vlády docela trefný, ovšem humoru jako takového tu je překvapivě málo (i když to možná souvisí s mým nenaplněným očekáváním). Avšak i ta kritika se pak „poněkud“ zvrtne pasáží po Konec..? Tou totiž tvůrci dementně zazdí vše, co se po celý film snažili vybudovat (což trochu nechápu, přece jenom jde už o rok 1962, žádná 50. léta). Proto pouze lepší průměr. „Politicky byla nespolehlivá.“ – „Stará Krumová?“ – „Ta ženská mluvila francouzsky, anglicky a rusky!“ – „Jesus Maria!“ – „A takovou učitelku ty přijímáš!“ (07.07.2014)

Genialita si vždy vykračovala ruku v ruce s debilitou a já jsem toho zářným příkladem. V soukromí se projevuji jako bystrý glosátor čehokoli, ale jakmile zabloudím do společnosti, tak se okamžitě proměním v asociálního idiota neschopného zformulovat větu. Z uvedeného lze snadno vyvodit, že jsem v tomto snímku našel sám sebe, ale určitě jsem doufal ve větší zábavu, než jako mi dopřálo skřehotání duševně spřízněného individua. (04.06.2012)

Blbec z Xeenemünde je rozverně jízlivou satirou. S elegantní vznešeností si dobírá trudnomyslnou minulost a nabízí stylovou podívanou a několik úchvatných hereckých výkonů. Pomalu a neodvratně potápějící se hrůzovláda má spásné záchranné řešení na dosah ruky. Ale v cynickém výsměchu života na něj nikdy nedosáhne a jen prohlubuje nastalý chaos a beznaděj. Za hlavní postavu odlehčeného příběhu považuji soukromého učitele (velmi zajímavý Vlastimil Hašek), nezávislý pozorovatel sledu událostí, loajální snaživec i nevhodný svědek skutečností. Snaha poslušného ustrašence se ve vteřině obrací proti němu ve zvráceném výsměchu úplného rozkladu. Smutným hrdinou příběhu je inženýr Hans Habicht (dobrý Rudolf Hrušínský), neúnavně pracující na řešení záchrany. Osud ho navnadí možností a hlasitě se vysměje jeho troufalosti. Ústředním bodem příběhu je Habichtův synek Bruno (pozoruhodný Václav Sloup), v nevyzpytatelné autistické podobě. Nabízí řešení i nelítostný trest a zlomyslnou pomstu. Důležitou postavou je major wehrmachtu Schwarz (velmi dobrý Jan Pivec), nelítostný vládce oblasti, který spoluurčuje stav skutečnosti. Křehká naděje se téměř vzápětí rozlomí a nasupeně udeří. Z dalších rolí: Habichtova vystrašená manželka Hilda (velmi zajímavá Slávka Budínová), učitelova dívčí známost (Jana Štěpánková), pečlivě brutální a iniciativní gestapák Karl Heinzler (zajímavý Rudolf Pellar), či Habichtových služebná Líza (příjemná Zdena Hadrbolcová). Rozverná satirická filmová povídka královsky pobaví svým nenechavě ironickým nadhledem. Má myšlenku, dynamický styl i zábavnou pointu cynicky zvráceného osudu. (04.05.2017)