Atentát v Ambassadoru

Na dvacet známých tváří se podílelo na nechvalně známém konci senátora a prezidentského kandidáta Roberta Kennedyho (skončil stejně jako jeho bratr JFK), s kterým odešla pro mnohé i naděje pro lepší Ameriku, přičemž celou tuhle sešlost hereckých stálic, pohasínajících hvězd i nastupující generace má na svědomí mnohými odepisovaný a polozapomenutý Emilio Estevez. Muselo být zatraceně tvrdým oříškem najít jejich volná místa v kalendáři. Do hotelu Ambasador se tak sjíždí řada lidí a my sledujeme jejich velmi povrchní minipříběhy. Jelikož téma je pro nás Evropany relativně vzdálené, nezbývá než se zaměřit právě na lidské roviny příběhů, ve kterých jde o manželskou nevěru, alkohol, frustraci z nekončící války, vztahové peripetie, rasismus nebo drogy. A právě v jednotlivých nevyrovnaných osudech je snímek nejslabší. Netradiční pietní kaleidoskop nedokáže dojmout, neumí prohloubit zájem, divák nedostane šanci se s nikým ztotožnit a Estevezův scénář veskrze ničím nepřekvapí. No, přesto, že nejen takovouhle koncentraci hvězd ustál, tak vykřesal i několik zajímavých momentů, ocenit lze i kostýmy a atmosféra konce šedesátých let se mu také vydařila. Kontroverzní jízda se ale přesto nekoná!! A na Paula Thomase Andersona to zatím zdaleka nestačí!! (08.12.2007)

70%. Tak trochu jinak pojatá historie, která spíše než o atentátu na Roberta Kennedyho a o něm jako politikovi mluví o jednom "běžném" dni v jednom "průměrném" hotelu, s neuvěřitelným složením dlouhé řady známých hereckých tváří. Sice originálně pojatý, avšak občas ne příliš přehledný děj, u kterého si při určitých scénách říkáte, že jsou tam vlastně zbytečně, ale nějakou aspoň estetickou úlohu tam hrají, takže vás vyloženě nenudí, ale chvílemi uvažujete, proč se na to vlastně máte koukat. První polovina byla nevyzpytatelná, druhá polovina už byla přehlednější, smysluplnější a srozumitelnější a především někam vedla - k režijně brilantně zvládnutému závěru s proslovem Roberta Kennedyho na pozadí. Slabší 4*. (20.10.2013)

A já vůl očekával, že se to celý bude točit kolem politiky RFK, čož mě na filmu sice lákalo, zároveň jsem ho ale úmyslně přehlížel, neboť na politické snímky musím mít speciální náladu. Tím jsem se okrádal o jeden z nejlepších zážitků, protože Estevez se stavbou a formou trefil do nejčernějšího středu mého vkusu. Mozaika příběhů spojených více či méně pouze dobou, místem a událostí, absolutně dokonalé herecké obsazení, perfektní dobová hudba a tíživost toho, jak to mohlo vypadat kdyby… prostě já dávam nahoru všechny palce, předělávám top 50 a vduchu si po vzoru pitomců z Roxbury křičím „Emílióó!!“ (25.09.2009)

Emilio Estevez se po dlouhé době vrací před i za kameru v tomto na jeho poměry velmi ambiciózním projektu. I když by se mohlo podle názvu zdát, že hlavní téma je atentát na Roberta F. Kennedyho jedná se spíše o drama lidí, kteří byli u toho. Režisér odehrává několik příběhů a po pravdě mi přišlo, že jich je zbytečně moc. Možná kdyby se zaměřil na události, které k atentátu vedly byl by snímek o něco zajímavější. Takhle je celá událost jen kulisou než hlavním příběhem. Estevez se do filmu snažil nacpat co se dalo, avšak pokusy o vytvoření atmosféry konce 60. let vyznívají trochu naprázdno a film se tváří spíše televizním dojmem než "výpravným" dramatem. Co se však musí režisérovi nechat je hutné obsazení ať už hlavních nebo i těch nejmenších rolí. Nejen, že získal takovou legendu jako Anthony Hopkins ale i zbylé osazenstvo se skládá s herců jako Laurence Fishburne, Sharon Stone nebo William H. Macy, vycházejících hvězd Shia LaBeouf, Elijah Wood a dokonce oprášil i Christiana Slatera nebo Demi Moore. Pokud by snímek neobývala taková jména šel by rovnou do videopůjčoven a moc lidí by ho neznalo ale známí herci také nejsou vše Emilio. (29.04.2009)

Zasmušilé tři hvězdičky pro film, který měl na to, aby utkvěl v paměti na věky. Jenže na to by nesměl stát za scénářem sám Estevez, jenž je velice schopný v dialozích a také nadaný jako režisér, ale dějové myšlení mu prostě uniká. Ambassadoru by stačila polovina postav, na nichž by se dala celá událost mnohem lépe vykreslit, stejně jako by herci dostali prostor pro svoje výkony. Závěrečná scéna postřelení jen ukazuje, kolik postaviček bylo pro příběh zbytečných a obzvlášť vynechání starých bardů (Sharon a Demi mě vážně neoslnily) by filmu jen prospělo. Mladá krev vpřed. To bylo heslo minulosti i současnosti. A troufám si tvrdit, že Bobby by se mnou souhlasil. (08.08.2007)