Vojcek

toto divadlo vo filme sa mi páčilo sugestívnou atmosférou, záberovaním, krásnou výpravou v Telči, geniálnym kinskim a skvele zvolenou hudobnou zložkou... a tým nesmierne pôsobivým, ťažko cynickým záverom... má to tempo pomalšie, no pri spätnej rekapitulácii - tam nie je nič zbytočné... a scény z krčmy, experiment s mačkou, či samotné záverečné mordovanie - to všetko je brilantné. (27.02.2012)

Teda hned na začátku jsem byl zcela sejmut, když se objevil Telč, naprosto jsem nečekal, že tady takový ikony kinematografie točili film a ještě ke všemu za komoušů. Nicméně samozřejmě to filmu ty hvězdičky nedá. Ono je otázka kde by tenhle film byl Kinskiho a jeho jedinečného hereckého projevu. Strašně těžký na vnímání, psychologie jak stehno, ale ne příliš divácky vyprávěná, navíc ty dobový dialogy mě spíš sraly než nesraly, Takže zbyla opravdu jen hudba, režie a Kinski a to víc jak dvě nevytáhne. Navcí ten spoiler v obsahu, to je tedy solidní prasárna. (01.09.2017)

Klaus Kinski už několikrát prokázal, že dokáže zahrát i tam, kde není co. Ne, že by to byl případ tohoto Herzogova filmu... Jisté však ale je, že před jeho hereckým výkonem jde všechno stranou. Tak sugestivní scénu, jako je smrt Marie jsem dlouho v žádném filmu neviděl a za svou působivost vděčí tato scéna právě Kinskému. Šílenství, touha a žal, to všechno se zračí v jeho očích na pozadí jedinného obrazu, navíc téměř bez střihu. Slovy to však popsat nelze, měli byste to vidět. Ostatní postavy ve filmu pak nemají moc šanci. Werner Herzog ukazuje, že je režisérem, který se zaobírá především postavami, jejich vnitřním světem a jejich psychologií spíš než čímkoliv jiným. Díky tomu, a to je částečně škoda, pak film působí jako divadelní inscenace převedená v nízkorozpočtový televizní film . Na jeho působivosti mu však tahle piha neubírá. (25.02.2009)

Woyzecku, věčnost, tá je...no je věčná, cnost to je...no když je človek cnostný....Do vojny jsem šel, abych si dokázal svou lásku k životu....podobné bonmoty na začiatku môžu vzbudiť dojem, že sledujeme nemeckého vojaka Švejka, ale je to omyl, z príbehu sa vyklube depresívna dráma. Takto statický film som snáď ešte nevidel, kamera sa nepohne ani raz z miesta, iba sa občas pomaly otáča a každá scéna je zaberaná jednou kamerou a bez strihu. Preto príliš nechápem dôvody prepisu divadelnej hry do filmového média, žiadna scéna ma o oprávnenosti tohto činu nepresvedčila. Dialógy a monológy sú neprirodzené, ale film treba brať ako štylizované divadlo. Niekoľko podnetov na zamyslenie tu je, lenže viac by v nás rezonovali, keby sme boli divadelnými divákmi tejto hry. Ortodoxný minimalizmus. (26.10.2012)

Utahaný voják zmítaný apokalyptickými vizemi se pachtí životem, neustále si na něj někdo ukazuje, něco mu říká, něco po něm chce, směje se mu. On to všechno trpí, protože asi doufá, že když to tak nechá a bude dělat, co se od něj jako od obyčejnýho člověka čeká, nakonec někde najde štěstí. Herzog mu to samozřejmě nedopřeje a dlouho chystaná katarze má rozhodně sílu. (22.04.2013)