Stranger Things

Stroj času na čisté retro-blaho. Všechny inspirační zdroje byly vyjmenovány, všechny nostalgické slzy uroněny. Co v mých očích drží tachometr daleko za stovkou i v druhé polovině, kdy je obživlá deskovka v plném proudu a definitivně ze sebe setřese všechen nádech tajemna, je dětský casting z říše za zrcadlem. Millie Bobby Brown uhraje očima věci, za které se o dekádu starším herečkám vozí pozlacené sošky v náklaďácích a šišlavý kudrnáč Dustin je prototypem generačního hláškaře pro dalších pár let. Po osmnácti letech jsem dostal adaptaci Half Life, aniž bych to dopředu tušil. A teď jdu dočíst Kingovo To, ať mám popkulturní kombo bez kompromisu. (14.09.2016)

Editovane: To, ze to ma len feel 80tych rokov, z toho bombu nerobi...mal som co robit, aby som dopozeral prvu seriu...prislo mi to ako nasa Majka z Gurunu (Spadla z oblakov) s ovela vacsim rozpoctom, nic viac... Dal som sancu druhej serii a spravil som dobre. Druha seria je ovela zrelsia a zabavnejsia jazda, tretia seria je zase cisto “fantasy nerd jazda” ... (08.01.2021)

„Joyce, tohle je Hawkins, jasný? Víš, co nejhoršího se tady stalo za čtyři roky, co tu dělám? Víš, co bylo nejhorší? Když sova napadla Eleanor Gillespieovou, protože si myslela, že má na hlavě hnízdo.” Jenže Will se skutečně ztratil, toulající se vyholená holčička je skutečně zvláštní a v laboratoři tajné organizace sídlící za městem se skutečně dějí podivné experimenty. Solidní dávka odkazů na slavná díla 80. let a pocta sci-fi kouskům i mysteriózním hororům dané doby jsou tady. Hned z úvodu bylo patrné, že jde o seriál, který divák musí sjet za pár dní/večerů. S minimalistickým obsazením a na malém prostoru si s námi pohrávalo komorním postapokalyptickým survivalem Hidden bratrské duo Matt a Ross Dufferovi už v roce 2015. Mělo za sebou podíl na několika krátkometrážních horůrcích. Tímhle ovšem vyvolalo solidní humbuk. I když si pořád myslím, že dějově bychom se v případě první série vešli do pěti dílů. Určitě se objevují lehce klopýtavá klišé, opadnutí napětí někde v polovině série a hlavně několik momentů, u kterých mi prostě chybí logické souvislosti. Šerif David Harbour se v roli každopádně našel, skvostní jsou i šišlající kudrnáč, „šéf“ bandy Mike nebo „jedenáctka“ hrající očima (zasloužené skloňování jména Millie Bobby Brown). (25.09.2019)

V prvních čtyřech epizodách totální pohlcení a nadšení, v druhé polovině (jen) spokojenost, s postupným odhalováním toho, o co tam kráčí, totž počáteční fascinace ubývalo. Všechna ta přirovnání k osmdesátkám, Spielbergovi, Carpenterovi, Kingovi a dalším stoprocentně sedí. Super postavy a přesně vybraní herci, každopádně se těším, až se do toho světa v další sezóně vrátíme. 2. série: Po dějové stránce more of the same. Ale kouzlo osmdesátkového maloměsta, roztomilých interakcí mezi sympatickými postavami a strach z neznámého jsou pryč, přičemž to nahrazuje blbnutí s hejnem digitálních příšeráků. Chvílema mi přišlo, že se dívám na zkurvenej animák, a ne na hororovou sérii. (24.07.2016)

Doteď to bylo čirý sorry jako, jelikož jsem se fenoménu Stranger Things vyhejbal a neměl jsem v plánu plavat v časovým průseru s dalším seriálem. No. Pak přišel nudnej večer, já stáhl první epizodu první série... a zastavil jsem se až na konci série třetí. Kdybych byl Hudson, řekl bych "co tady teď kurva budeme dělat?" jelikož čtvrtá řada je v nedohlednu. Jo, až tak moc mě to vzalo. Vosumdesátkový žrádlo jak sviňa. První série se ještě drží na uzdě co do velkoleposti, zato fenomenálně pracuje s pozvolným odhalováním fungování zdejšího fikčního světa, kdy si ještě v polovině říkáte WTF, abyste ho na konci vyměnili za tučný OMFG. Začátek druhý série je patrně největší zámrz, každopádně ledy povolí a epický finále je už vlastně taková návnada na řadu třetí, kde zábrany tvůrců totálně explodujou a servíruje se nevídaná nálož. Jo, chápu, že pro někoho je to už přes čáru a bude si stejskat po napětí a komornosti jedničky, ale... Vodumdesátky full feel! Strašlivě zlí sověti! Krev! Vybuchující krysy! Obří příšera alá Věc od Carpentera! Nevkusný košile! Den nezávislosti! Ohňostroj! Vysílačky! A prostě SUPER NERDY BRAK!! Když v poslední epizodě došlo na naprosto šílenou momentku se zpíváním Neverending Story, smál jsem se jako retardovaná hyena - ne proto, že by to bylo kdovíjak vtipný, ale protože jsem si hned představil scenáristu, jak tříská smíchy pěstí do stolu, když tuhle úžasnou kokotinu píše. A to jsou celý Stranger Things, spousta emocí i zábavy v uvědomělým braku, kterej je nářezovej předevšim kvůli tomu, že je v něm celej vagon super postav a famózního fanservice. P.S. Hopper je teď asi moje nejoblíbenější seriálová persona - tohohle tlučhubu, kterej osciluje mezi zpomaleným starým vožralou, bezradným sitcomovým fotrem a příležitostným násilníkem bez zábran, prostě nejde nemít rád. (09.07.2019)