The Brown Bunny

Vincent Gallo je muž s opravdu širokým záběrem. Sám si film napíše, zrežíruje, obsadí se do hlavní role a na závěr si ještě střihne jedno speciální číslo. Zvolené schéma vyprávění asi nejlépe odpovídá omezené naraci. Dějovost je sice značně redukována, o hlavním protagonistovi ani o jeho pohnutkách téměř nic nevíme, ale Gallo nám poskytuje fragmenty informací, které jsou pro dějový vývoj do značné míry určující a omezují tak další možnosti interpretace (návštěva u potencionální tchýně budiž zdárným příkladem). Okolní krajinu zachycuje převážně přes špinavé okno své dodávky a mezitím se nám pomalu poodkrývá mozaika jeho osobnosti. Závěr je tak spíš katarzním vyvrcholením, který i to málo, co nám bylo sděleno, určitým způsobem determinuje, než nějakým nepředvídatelným z hlubin podvědomí vyplynuvším šokem. A konečný flashback v podstatě už jenom dovysvětlí předcházející události ke všeobecné spokojenosti méně vnímavějších diváků. (17.06.2010)

The Brown Bunny v podstatě nemá žádný děj. Jeho síla pro mě spočívá v jednotlivých scénách. Jedná se o obyčejnou, nezajímavou road movie, jejíž podstatná část děje spočívá v nezáživné jízdě autem napříč státy a v detailních záběrech kamery na Vincenta Galla. Ukazuje nám svůj ztrápený, plačící obličej, sledujeme, jak mu za jízdy vítr pročesává vlasy a díváme se do jeho modrých očí. Po chvíli začne být tato "dlouhá cesta" stereotypní a tak se může lehce stát, že se člověk pod její mlčenlivostí a volným průběhem poddá vlastním myšlenkám. Jakoby nechává diváka, aby se sám začal postupně unášet na jejích vlnách a zamyslet se nad vším, k čemu mu dá toto tempo prostor. A mezitím jistě všichni nedočkavě čekají na "ten" závěr, kvůli němuž se toto dílo stalo horlivým předmětem diskusí. Od chvíle, kdy se v pokoji objeví Chloë Sevigny, pro mě následovalo nejsilnějších zhruba deset minut celého filmu. Nečekaná pointa mě poněkud vytrhla ze zaujetí posledních scén. Příliš se mi zde nehodila a byla bych radši, kdyby vše skončilo "skutečně." Celkové vyznění snímku, a především závěr, na mě tak zvláštně zapůsobil, že nemohu hodnotit jako obyčejný průměr. (30.07.2011)

nedám plné hodnotenie, aj keď som v drásavom pokušení tak učiniť... dva dni predtým, než som si pozrel hnedého zajačika som bol v kine na rivalov (rush) a myslím si, že to sú alfy a omegy môjho vkusu, zátvorky, ktroré ohraničujú podľa mňa to, čo je z môjho pohľadu dobrý film - v zmysle: dobrý = osobný, s výpoveďou, netradičný, zaujímavý (je jedno, čím - ale aspoň niečím)... brown bunny, samozrejme, nie je až taký super, ako ho hodnotím (rovnako, ako rush objektívne nie je taký mizerný, ako ho podhodnocujem), ale pre mňa leží na opačnej strane barikády, na opačnom konci bojového/hracieho poľa - a pre mňa dôležitý fakt: na tom mojom konci! ok, gallovi šibe, je tak trochu narcis a tlačí na pílu "umeleckosti" (artovosti), ale nejako mi to tu sedí, dáva mi to celé zmysel a, bohajeho, páči sa mi to... v istých chvíľach som mal pocit, že soffia coppola sa musela trošku hecnúť týmto filmom, keď chystala "somewhere"... a čo dodať ku krásnej chloe? dobre to robí! (26.10.2013)

Vincent Gallo je bez debaty aj napriek veľmi osobitému štýlu vynikajúcim filmárom. Okrem toho schopne vyčnieva aj ako herec, scenárista, muzikant atď.. Proste nezávislý pošuk ako sa patrí. Brown Bunny zďaleka nedosahuje kvalít jeho debutu Buffalo ´66, ale aj tak je to film, ktorý má zaujímavú výpovednú hodnotu. Myslím si, že je len na divákovi, čo si z filmu odnesie. A nájsť sa tu dá toho dosť. V prvej polovici je to síce pravidelný boj s nudou, ale v celku dáva aj začiatok filmu úplne iný rozmer. Fascinuje ma Gallova práca so svojou postavou. Tá je podobne ako v Buffale maximálne nepredvídateľná, a preto je divák stále v očakávaní, ako sa v tej či onej situácii zachová. Vinco je možno fakt blázon, ale mám pocit, že v hlave to až také nasraté nemá. (07.02.2008)

Tak si zase jendou zahraju na primitiva a ten "odpad" tam hodím, protože už začínám mít dost toho, jak jsou nezábavným samoúčelným hovadinám připisovány naprosto zhovadilé a z prstu vycucané kvality. Exploitační kuřba a 3 minuty věnované podprůměrné pointě v tuně šedi fakt není něco, co u poutavého zážitku u filmu hledám. A to se teda přiznám, že ani všechna prokrastinace světa by mě nedonutila shlédnout to celé bez šáhnutí na FWD tlačítko. (Btw director's cut co má o 20 minut víc? Tak to už je jenom plain trolling...) (01.04.2013)