21 gramů

K dokonalosti dovedený povídkový koncept mexického režiséra Alejandra Gonzáleze Ińárrita, teď již narozdíl od svého debutu Amores perros ve službách Hollywoodu a s jeho hereckými hvězdami. Film o temných zákoutích duše a metafyzických hrách osudu, film o nespravedlnosti sociálního údělu, film o subjektivizaci životního prožitku a existenciálním vnímání v mezní situaci, film o úhlech pohledu... Naprostý vrchol filmového a vypravěčského umění... Vše ostatní najdete v komentáři kolegy Marigolda, asi se to již nedá napsat lépe a jenom bych ho (skoro doslova) opakoval... Dodám jen jedno - z celého filmu jako kolos vyčnívá především strhující a dechberoucí Benicio Del Toro! Jeho nejlepší a možná životní role... Neviděl jsem mnoho lepších kajících se hříšníků... (27.01.2007)

Díky bohu za to, že se pořád ještě točí filmy, které dokáží pořádně zabrnkat na duši. Miluju filmy, které mně nevodí za ručičku, které mně nutí klást otázky, přemýšlet o nich. A to je přesně 21 gramů. Iňárritovo důsledné nabourávání časové posloupnosti je v mých očích jasnou výhrou, to skládání mozaiky z časových střípků bylo svým způsobem vzrušující a napínavé. Skvělý dojem ještě umocňuje ruční kamera a místama zajímavá práce se zvukem. Nad těmito technickými záležitostmi stojí emotivnost a hloubka scenáře a herecké výkony. Och, Benicio, Benicio, ty jseš prostě bourák, jinak to říct nedovedu.....Ještě k celkovému vyznění příběhu - na konci se praví " To co skončilo v plamenech, opět se zazelená." Je dobré vědět, že přes všechnu zpackanost života existuje vždycky naděje, ten světlý bod v dáli. A že se pořád točí skvělé filmy :o) (07.08.2004)

Psychologické drama od režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritu. Skládanku si začínám dávat dohromady s vývojem děje, kde Iňárritu divákovy postupně odkrývá přesně tolik, aby neukázal příliš mnoho (stupňoval drama) a na druhou stranu během filmu diváka neztratil (bez vynechání menších detailů). Sean Penn, Benicio Del Toro a Naomi Watts se skvělým hereckým výkonem v hlavních postavách, kde mají své minulosti, současnosti a budoucnosti v příběhu vlákna v kterých jsou uvedeny jako nelineární fragmenty, které přerušují prvky celkového příběhu - všechny bezprostředně přichází k sobě a splývání jak příběh postupuje. (12.11.2011)

Prvoplánově slzopudný doják (na rozdíl od Tance v temnotách zřejmě myšlený vážně) s nesympatickými postavami a dost fádně zrežírovaný. Líbil se mi konec (nejen proto, že jsem už mohl jít domů:-), ale většina filmu předtím mě nezaujala, vůbec jsem necítil potřebu ty postavy litovat. Příště se radši podívám znova na Amores Perros. (11.02.2004)

Mezinárodní film s mimořádně silným hereckým obsazením. Utrpení, bolest, pomstychtivost a hněv na metru čtverečním, to vše by se dalo krájet, aneb jak jeden Mexičan ukázal svým severním sousedům, jak se točí pořádné drama. O křehkosti lidské bytosti znovu vypráví nevšední vypravěč Alejandro González Iñárritu a znovu s jistotou zkušeného tvůrce. Laťka po oslnivém debutu tak zůstává pořád neuvěřitelně vysoko, diváci jsou znovu aktivními účastníky vyprávění, znovu hledají pravdu a znovu si pokládají nejednu otázku. Muselo být nesmírně zajímavé natočit klasický film a pak si s ním totálně vyhrát ve střižně, přitom ani zdaleka nejde o nějaké samoúčelné cvičení intelektuála, který nemyslí na své diváky. Klíčoví jsou samozřejmě vynikající herci – s nimi se nabízí další otázka pro diváky – který z nich je nejlepší? (25.08.2013)