21 gramů

Náladovo špinavá, ponurá, roztrasená kamera posilňuje realistickosť sledovaného sveta. Chronologická rozhádzanosť deja z troch individuálnych, vzájomne sa prelínajúcich príbehov podporuje premýšľanie nad skladaním súvislostí. Pôvodne sa mali príbehy - podobne ako v Amores Perros - odohrávať sériovo jeden za druhým, no režisér zvolil "chaotickejšiu" variantu. Celé toto formálne ambiciózne sústo sleduje citové trápenie postáv a vo výsledku víťazí. Je zaujímavé i emocionálne pôsobivé. Ale nevíťazí na celej čiare. Predsa len nejde o geniálnu skladačku s nezameniteľným rozmiestnením styčných bodov (Memento), pretože z neho jednoducho JE cítiť, že rozhádzanie dejových rovín nebolo nevyhnutné a jeho snahou je iba premeniť striebro v zlato. A nejde ani o deštrukčnú emocionálnu trhavinu (Magnólia), pretože hoci sa režisér vystríha sentimentu (čo je fajn), bojí sa bezmedzného, trierovsky krutého obnažovania ľudskej intimity (čo je škoda). Svoje postavy sníma oblečené a má k nim viac rešpektu. (09.03.2004)

Psychologické drama od režiséra Alejandra Gonzálese Iñárritu. Skládanku si začínám dávat dohromady s vývojem děje, kde Iňárritu divákovy postupně odkrývá přesně tolik, aby neukázal příliš mnoho (stupňoval drama) a na druhou stranu během filmu diváka neztratil (bez vynechání menších detailů). Sean Penn, Benicio Del Toro a Naomi Watts se skvělým hereckým výkonem v hlavních postavách, kde mají své minulosti, současnosti a budoucnosti v příběhu vlákna v kterých jsou uvedeny jako nelineární fragmenty, které přerušují prvky celkového příběhu - všechny bezprostředně přichází k sobě a splývání jak příběh postupuje. (12.11.2011)

Skvostná ukázka postmoderní filmové narace – Iñárritu rozbíjí chronologii příběhu na malé kousíčky a z těchto kousíčků skládá své vyprávění. Nevypráví v tradičním smyslu proto, aby sdělil příběh, ale proto, aby ho v duchu postmoderní narace donutil diváka spoluvytvářet, být jakýmsi druhým autorským hlasem. Narozdíl od Andersonovy "Magnólie" ale zachází v dekonstrukci příběhu ještě dál – ignoruje i pravidla konvenčního časoprostoru a servíruje divákovi změt dějů, které nejsou ukotveny jednotou času a místa. Výsledkem je strhující vypravěčská forma, která vnímavému divákovi znemožňuje odtrhnout od příběhu oči, stanout mimo děj. Prožitek z filmu je umocněn způsobem nasnímání – ruční kamera se po trierovsku vyžívá v neurotickém třasu a nevypočitatelném pohybu. K tomu všemu přistupuje výtečná práce se zvukovou stopou, ve které se v klíčových momentech krom přirozených zvuků objevují monotónní zvukové plochy, ještě zesilující citový prožitek. Alejandro González Iñárritu je skutečným mistrem moderní dramatické formy, byť z mého subjektivnímu pohledu jeho formální brilanci chybí bezprostřednost prožitku a intimita, jaká je charakteristická například pro díla Larse Von Triera. Něco ještě více absorbujícího. Subjektivní zážitek. Na vině je možná i fakt, že jsem měl po celý film pocit, že jsem zbytečně o krok napřed v odhalování zápletky... Jinak – absolutorium za herecké výkony (věru nevím, komu se klanět dříve, ale asi přeci jen vítězí strhující viník Benicio Del Toro), za scénář, námět i nenápadnou hudbu. "21 gramů" patří k nejlepším filmům o vině, trestu, odpuštění, soucitu... jaké jsou dnes k vidění... Rozhodně patří do mého TOP 3 za rok 2003 hnedle vedle Burtonovy "Velké ryby" a "Ztraceno v překladu" od Sofie Coppolové. (28.03.2004)

Režisér (A.G.Iñárritu - Amores perros) se rozhodl servírovat tenhle strhující příběh jako střepy zrcadla. Když je začnete nacházet, nevíte kam patří, jenom že se krásně lesknou. Postupem času začínají vystupovat z té skládačky obrysy a detaily, aby nakonec daly dohromady jedno z nejkrásnějších zrcadel, které odráží tolik citů a emocí, že je z kina skoro neodnesete.... Výkony Naomi, Seana a Benicia jsou vpravdě nezapomenutelné ! (27.01.2004)

Prvoplánově slzopudný doják (na rozdíl od Tance v temnotách zřejmě myšlený vážně) s nesympatickými postavami a dost fádně zrežírovaný. Líbil se mi konec (nejen proto, že jsem už mohl jít domů:-), ale většina filmu předtím mě nezaujala, vůbec jsem necítil potřebu ty postavy litovat. Příště se radši podívám znova na Amores Perros. (11.02.2004)