Favoritka

Byl to myslím Napoleon, kdo řekl, že ženy mají dvě velké zbraně: líčení a pláč. A že je naštěstí nemohou použít obě současně. To u dvora poslední Stuartovny se jako nástroj manipulace hodí i mrštný jazyk.. Širokoúhlé záběry, rybí oko a hra se stíny, tmou a ohněm jako zdrojem světla měly obehnat plotem tenhle dekadentní zoopark, kde pobíhají kachny, králíci, nadržené opice a především dvě mazané lišky, které kromě holubů mají políčeno i na jednoho chromého jezevce. Motivy se opakují, trio dam se překonává (především Olivia Colman) a historická akurátnost uhýbá z cesty potřebám bizarnosti. Škoda, že nejkonvenčnější Lanthimos nebyl ještě více konvenční, pak by to třeba bylo i překvapivé.. (14.03.2019)

Yorgos Debilos dokonale přeťal anglický sexappeal. V osmi kapitolách zobrazuje královský dvůr hned z několika úhlů (kamerového) pohledu. A vydatně se ukájí. Fuj, na tuhle uměleckou onanii nejsem stavěný, a děsí mě, že by si nějaký filmař v budoucím roce napsal historickou fresku maskulinního typu, v níž si tři muži před večeří i po ní v královských komnatách vykouří navzájem šašky, pak to pošlou akademikům, kteří okamžitě film ocení v patnácti kategoriích, včetně nejlepší výron semene s myškami v lahvích od utopenců. Yorgos Debilos neumí vůbec režírovat, tedy pro širší publikum. Švenknout kamerou by zvládlo i prase v chlévě, ještě si vzal na svoji obvyklou perverzní obsesi i nízkou dávku svých obvyklých medikamentů, takže se krotil v odhalování genitálií, tudíž nechutný maník si v jedné nepochopitelné scéně bimbase decentně zakrývá rukou a Emma Stone ví kudy z nudy, tak si divák zatipuje, jaký objem má její decentně odhalené poprsí, jen nám osvětlovač zrovna na její bujnost moc neposvítil a inkriminovaný záběr je schoulen v přítmí. Ženský herecký trojlístek je unikátní a bez něj si film nedovedu představit. Emma Stone, Rachel Weisz a Olivia Colman předvádějí to nejlepší z ženských hereckých aristokratických kruhů a celku dodávají dráždivost lesbického vztahu a jedině díky nim jsem film vydržel až do konce. Ehm, KONEC, ten je ze všeho nejhorší. Psychotropní látky patrně vyprchaly z režisérova organismu neplánovaně předčasně a nezáživně pojatý příběh z 18. století je zakončen rozplizlým záběrem na skotačivé jostomiué kvávičky. Och, jak debilní. 4/10 (15.03.2019)

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

70% Přijemně jiný (divný) film, taková lehce úchylná (ale spíš úsměvně) artovka, která působí, jak kyby někdo oživil Stanlyho Kubricka. Hrozně to rozdělením do kapitol a strukturou záběrů připomíná zejména Barryho Lyndona. I přes některé velmi dlouhé záběry, film uplyne jak dravá horská voda a skončí dřív, než bych se nadál. už podruhé za sebou vidím Oliviu Colman, kterou nemám moc rád, fakt zaválet, asi ji ještě nakonec vezmu na milost. (09.07.2019)