Favoritka

„Je nutné se v tom ráchat? Důstojnost je to jediné, co chrání člověka od šílenství.“ - „Občas si trochu zábavy zasloužím.“ A že si Sarah té zábavy užila až do posledního doušku…Po pouze průměrném Zabití posvátného jelena jsem od Lanthimose doufal ve zdařilejší kousek a ten přišel. Všemožné manipulace, intriky, naschvály…boj sestřenic o královninu přízeň mě dost bavil. Ostatně, všechny 3 aktérky se pořádně vyřádily a každá z nich byla výborná. Co do „ujetosti“ mi Favoritka přišla asi jako Lathimosův nejnormálnější film (z těch, co jsem prozatím viděl), ačkoliv pár podivností si pro diváka přece jen připravil. Zklamal mě ovšem „osud“ kompromitujících dopisů, kdy se 1 z postav zachovala hodně v rozporu s tím, jak ji celý film divák vnímal, a já jí to ani za mák nevěřil. A životopisnou věrnost jsem v tomhle případě opravdu neřešil. Podoba konce mě mírně překvapila a i kvůli němu Favoritce přiklepávám zasloužené 4*. „Abigail, když zapomeneš nabít kulku, pistole vypálí, vydá ránu, ale náboj nevystřelí. Je to báječný žertík. Souhlasíš?“ (21.04.2019)

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)

Řecký režisér vylítnul z řecké weird kinematografie jako bájný pták Fénix a dostal nabídku natočit něco většího, evropského, z prostředí anglické aristokracie. K tomu dostal na starost tři zkušené herečky, které tu předvádí absolutní bezcharakterní dno a jelikož je sám trošku divnej, pojal to poměrně opulentně. Škoda, že je film tak dlouhý. Být to kratší, asi bych se u této ujetiny nestihl ani nudit. Divných věcí je tu ale tolik, že to co Vám v prvních pěti minutách přijde divné, Vám v poslední půl hodině přijde poměrně běžné. Respektive tak běžné, že na daný záběr budete koukat a v podstatě nehnete ani brvou. Film je v podstatě natolik divný, že jsem u něj přišel o kus lidských emocí. Musel jsem vypít flašku Portského, abych si trošku urovnal myšlenky a vyskočil ze světa šlechty, kde se děje řada odporností a všem to přijde normální. Kvality film nicméně má. Nejvíce na mě, kromě hereckých bezemočních výkonů, zapůsobilo prostředí zámku a originální kamera. (05.02.2019)

Yorgos Lanthimos je veľmi zvláštny režisér, no aj napriek tomu si ma jeho filmy vždy získajú. To platí aj pre Favoritku. Chýbala síce tomu tá obvyklá bizarnosť ako tomu bolo povedzme pri Jeleňovi (2017), no na druhú stranu divák dostane výpravne fantasticky zvládnutú smutno veselú drámu so smiešne zvláštnymi charaktermi jednotlivých postáv. No tie ani najmenej nebránia pomerne slušnému obrazu svojej doby, kde sa kopí jedna intriga za druhou. Tiež treba oceniť niektoré dialógy - na prvý pohľad smiešne, no väčšina z nich skrývala peknú myšlienku. Slušný nadpriemer. 80/100 (04.02.2019)

Kostýmovka? Nie, toto sa nedá porovnávať ani len s minuloročnou ruskou Matildou, nieto s Marie Antoinette alebo inými kostýmovými perlami. Historický ? Vo veľmi hrubých črtách. Psychologický? Too wannabe. Novátorská kamera? Akože keď poprestrihávame s pár zábermi cez extrémne širokouhlé objektívy bez toho aby to malo nejaký symbolický zmysel (učte sa od Spalovača mrtvol), tak načo. Záberov, kde by som si povedal, že je to fakt krásne veľmi poskromne (aj v tomto sú lepšie vyššie uvedené kostýmovky). Takže smerom nahor to ťahá len Rachel Weisz, Olivia Colman a Emma Stone. 7/10 (08.02.2019)