Údolí krásných žab

protože jsem na táboře nebyla,tak nemůžu vzpomínat jako jiní tady,ale zase mi ten film připomněl jinou věc - můj tatínek miloval Plavce a měl všechny jejich desky...a ty si po večerech pouštěl na gramofonu ,takže jsem to "povinně nepovinně" musela poslouchat taky :-)......ale zpět k filmu: příběh je takový ze života - podle toho,co mám o táborech naposloucháno od ostatních,co tam jezdili ...herci vesměs hráli fajn - jen ten vousatý Jandák s hlasem Karla Zicha při zpěvu a pionýrským šátkem na krku mi zase přivodil husí kůži,aniž by asi chtěl :-) (19.01.2014)

Kdo si neumí zavázat pionýrský šátek, kdo si nikdy nezakdákal u táborového ohně, kdo si nezařádil na koncertě Plavců, komu esenbák nikdy nesebral ventilky z byciklu a koho se nikdy nepokusil trknout projíždějící Trabant, tak tomu se tato óda na pionýrský tábor rozhodně líbit nebude. Já jsem z ní kdysi taky nebyl příliš nadšený, ale teta nostalgie tentokrát spolehlivě zafungovala a já dostal velkou chuť vrátit se do míst, kde slova ČEST a PŘÁTELSTVÍ znamenala víc než vyhrané špekáčky. (09.05.2015)

Jeden z nejkrásnějších filmů pro děti, co byl v sedmdesátých letech natočen. Svět bez televize, mobilů a jiných technických vymožeností, kdy radost udělá i ten fakt, že pro vás někdo uvařil čaj. Skvělé herecké výkony, ještě nikdy jsem pana Valu neviděl se ve filmu tolikrát smát, jako v tomto snímku. Mladá dívka odjíždí na tábor, na který se jí nechce, protože těsně před tím potkává Jindru, ne Ondru. Bojkotuje tábor, ale děti a vedoucí kolem ní trpělivě snáší její manýry, až to nakonec pochopí i Jana a zbytek pobytu si užívá. Opravdu moc milý film s nádhernými písničkami od Plavců a od Karla Zicha s titulní písní Leť, písničko. (26.05.2017)

Taky jsem mel slavnostni (modry) a pracovni (zeleny) kroj. A jezdil na tabory. A bylo to vzdycky super. Myslim, ze film atmosferu vystihl dobre. P.S.: jak ta holka v plavkach a bosa skocila na tu krosku, a frajer ji vezl "stokilometrovou" rychlosti, to me pobavilo. Chtel bych videt ty jeji nohy na konci takovehle jizdy...Ja bych na to teda odvahu nemel. .-) (24.01.2012)

Jééééé, tak tohle byla nostalgie jako hrom. Krásně jsem si ji při sledování užívala a nechala se unést zpět do dětství. Ne nadoramo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnání. Z takových vzpomínek bych se ani vyhnat nenechala. Přitom je ten příběh tak obyčejný a prostý a taky naprosto předvídatelný. (17.02.2015)