Můj milovaný nepřítel

Klaus Kinski je prvotřídní herecký psycholog. To, co předváděl ve vztahu s Wernerem Herzogem, to zřejmě nepředvede už žádný jiný herec ve vztahu k režisérovi. Tento dokument doporučuji všem, kteří mají rádi filmy, aby viděli, jak se herec třeba může chovat. Nabídky indiánů, odkop ultra jedovatého hada nebo brutální výjevy na Wernera jsou to nejhorší, co si představit ani nedovedete, a co mají s profesionalitou pramálo společného. O to strašidelnější je duševní klid Wernera Herzoga, ze kterého vyzařuje víc strachu, jak z uřvaného Kinskiho. Věřte, že byste nechtěli dělat komparz ve filmu, kde hraje Kinski. Věřte, že v horším případě byste to přežili. (06.09.2017)

Vcelku komplexní a dobře vystavěný dokument-něco ve stylu: Vše co jste chtěli vědět o pološílenství K.K. ale báli jste se zeptat....Herzog nás bere zpět na místa činu a pouští nám "veselé"záběry Klause, který si zapoměl ráno vzít své prášky proti vzteklině..........Nadruhou stranu i když to nakonec opravdu vyznívá jako hluboká poklona komplikovanému člověku-nemůžu se zbavit dojmu, že jde o lehce prvoplánový projekt a Herzog se chce ještě naposled zahřát na divácky vděčném běsnění K.K. (24.06.2011)

Rapl, jméno mé... tak by se v klidu mohl představovat s láskou nenáviděný muž, o kterém je v Herzogově upřímném dokumentu řeč - Klaus Kinski. Ten pozoruhodný talent s nitroglycerinovou náturou mně v několika posledně viděných filmech učaroval, je neskutečné, jak jeho nezkrotná povaha doslova prosakuje každou jeho postavou, byť by repliky jen odšeptával, takže se o něm dalo hodně vytušit zprostředkovaně, přes jeho filmové hrdiny. Tušení je ovšem dneškem překonáno a já přes všechno, co představoval jako člověk, musím dát za pravdu jeho neskromnému mínění: "Ano Klausi, byl jsi z nebe spadlý génius, byl jsi monumentální, byl jsi epochální!" (02.10.2013)

Zábavný dokument o jednom báječném přátelství Wernera Herzoga a Klause Kinského, které bylo plné... hm... sprostých německých nadávek, vzájemného ponižování se a pravidelného vyhrožování si zastřelením?! Jo, tak tohle je ta pravá večerní pohodička. Tedy samozřejmě, že výše uvedené konstatování platí pouze v případě, že tyto dva pány sledujete zavrtáni v pohovce s vychlazenou kolou v jedné a pytlíkem buráků v druhé ruce. Jakože proti jejich talentům nemohu namítnou ani zbla, avšak kdo by chtěl v realitě trávit volné chvilky s člověkem, který doslova snědl svoji vlastní botu (Herzog), nebo s Klausem Kinským? (U druhého muže jméno postačí - výčet jeho abnormalit by byl totiž ve své rozsáhlosti natolik abnormální, že by i pisatele (v tomto případě mě) nakonec připravil o rozum). PS: Snězení Herzogovi vlastní boty bylo též zfilmováno. Tento báječný snímek nese název „Werner Herzog jí svou botu“. Mimochodem vřele doporučuji. Chuťové pohárky to možná příliš nenaladí, zato vás zde Herzog přesvědčí o některých svých (jiných než kulinářských) kvalitách – jako o vydatném smyslu pro humor, či pro čest... (03.02.2017)

Herzog o Kinskim i o sobě a samozřejmě o jejich vztahu. Extrémní režisér, vyžívající se v mimořádně náročných natáčeních, a extrémní herec, pravidelně vybuchující vzteky a řvoucí nebo rovnou střílející po lidech okolo. Tichá síla vs cholerik. Úžasně klidný Herzog mluví o nesnesitelném Kinskim láskyplně, přestože nikoho nenechává na pochybách, že Kinski byl prvotřídní hysterka a pozér (ale taky fascinující herec). Nepřekvapilo by mě, kdyby ty zkazky o Kinskiho šílenství a jejich konfliktech byly jen jejich hrou a filmařskou legendou, kterou sami podporovali - ve filmu je zmíněno, jak si společně vymýšleli podobné věci do Kinskiho knižního životopisu, aby se lépe prodával - ale nijak by mi to nevadilo. Super bylo vidět scénu z Fitzcarralda natočenou s vysmátými Robardsem a Jaggerem a pak její přetočenou verzi s frustrovaně křičícím Kinskim. A krásnou tečkou je poslední scéna, v níž si Kinski mirumilovně hraje s motýlem. (06.11.2023)