Poslední bohém

No to mi podrž voči, tohleto mělo bejt jako CO? Ta psychicky labilní, plačtivá, obézní, nepohyblivá, rozněžnělá necharismatická ženská, kterou tak pěkně ztvárnila Saša Rašilovová, krásným hlasem zpívající, neustále myslící jen na své dítě a něžně se mazlící se psy, měl být jako Hašek, ten neposedný rarach, který se na nikoho neohlížel, který nechal své nemluvně u číšnice v hospodě a vzpomněl si na něho až po týdnu pilného tažení po všech možných putykách, Hašek, který sice zpíval rád, ale údajně to vůbec neuměl, který vedl podle všeho dost cynicky svůj obchod se psy... Se divím, že zříceniny lipnického hradu dosud stojí, že odolaly tomu větru, vyvolaném Haškem v hrobě se otáčejícím. Taky bych nikdy neřekl, jak byl Hašek zvrácený... Podle všeho jeho Jarmila sice nebyla nějaká extrovní krasavice, ale přece jenom, že vypadá jako starý, hodně sešlý pán, toho bych se nikdy nenadál. A on tomu pánovi přitom psal tak zamilované dopisy... Jednu hvězdičku dávám za tu scénu na pouti, i když, co si budeme nalhávat, do reelního podniku z povídky to mělo celkem dost daleko. (12.04.2012)

Nejsem si zcela jist, zda by zrovna tohle ztvárnění Jaroslav Hašek ocenil. Sledujeme Haška jako bohéma, která si života sice užívat umí, ale ne tolik, aby dokázal uživit vlastní dítě. Přitom se mu dlouho nedaří ani jako spisovateli, dluží kam se podívá a co se peněz týče, moc na ně nehledí. Jakmile mu přijde příkaz narukovat, můžeme pozorovat možný vznik Švejka. Saša Rašilov st. byl výborný, celkově šlo ale o pár příhod ze života spisovatele, které nám o něm moc neřeknou, spíše leccos napoví. (22.01.2024)

Saša Rašilov byl ideálním představitelem Jaroslava Haška. Neznám nikoho dalšího, kdo by ho ve filmu zastoupil lépe. Tenhle film mapuje Haškovo období těsně před vypuknutím první světové války a končí jeho narukováním do armády. Docela věrně zobrazuje proměnu Haška do své největší literární postavy Švejka. Veselé příhody a epizodky se střídají se smutnějšími a celkové vyznění snímku je spíše na dramatické úrovni, i když některé scény vyloženě pobaví (doma u statkáře a jeho rodiny, v hospodách, nebo když se svým kamarádem Kvíčalem pořádají představení "Největší švindl světa"). Musím říct, že Poslední bohém na svou dobu vzniku v roce 1931 nijak výrazně nezestárl a natočen je bezvadně. V dnešní době je jistě zajímavostí, že snad v devadesáti procentech záběrů je všude cigaretový nebo lulkový dým :). Zmínil bych roli Franty Sauera (tajnej policajt), který byl ve skutečnosti Haškovým blízkým přítelem a prožíval podobný bouřlivý život a roli Trudy Grosslichtové (vychovatelka u statkáře), jejíž krásný obličej, postava i hlas byly okouzlující a kdyby v roce 1937 rolí Advokátky Věry nesekla s herectvím, byla by podle mě na špici mezi nejlepšími českými herečkami. (13.07.2020)

Tenhle filmík při projekci místy vyvolával skutečné bouře smíchu a zvláště u prskání staré paní generálové jsem už vážně nemohl, můj zážitek ale dosti utrpěl otřesnou technickou kvalitou snímku, především co se týče synchronizace obrazu a zvuku - na některých místech to bylo skutečně o několik sekund... Fascinující bylo rovněž pozorovat postupnou proměnu Haška ve Švejka... (29.09.2008)

Viděl jsem ho po delší době - a po delší době se tento film, který se rozhodně nemůže nazývat biografií, dá koukat. Překvapí nás mladistvý vzhled Saši Rašilova - vždyť mu tehdy bylo pouhých 40 let, není to ještě tak výzrálá role jako v Přijdu hned nebo Rodinných trampotách, ale už je to Rašilov se svým typickým herectvím plným neobyčejného citu, naplněný člověčenstvím v tom nejlepším smyslu slova. Truda skutečně byla milá herečka, zajímavou roli dostal Jan Richter, takříkajíc na tělo, protože jemu se alkohol stal snad osudným. Na rok 1931 slušný film. (19.08.2020)