Svět pod hlavou

Mám sice velké obavy z toho, jak se to celé vyřeší, ale ta cesta, po které se tenhle polda žene na rudý Mars, se mi zatím zatraceně líbí. Dobový pocit vynikající, skoro jako Pouta na pokračování bez vyšinutého hlavního hrdiny. No, i když...;) A to obsazení včetně vedlejších rolí, to je naprostá lahůdka - zatím samozřejmě vedou Sloky Luboše Nováčka a dokonalá vlasová kreace Marka Taclíka:))) Nechci si navozovat ten pocit, že nakonec budu kvůli scénáři hlavní linie muset jít s hodnocením dolů, tak zatím dám 70%. Ale po čtyřech dílech si myslím, že téhle práci v žánru "retro, které nemá být sranda" je třeba vzdát čest. Takže "Čest práci." A po velkém slavném finále si dovolím říct, že se nevyhnutelné těžkosti spojené s vysvětlením, co a proč se to vlastně dělo, podařilo zvládnout uspokojivě. Ne ideálně, ale uspokojivě, byť toho nevysvětlitelného (a nevysvětlovaného) mysteriózna bylo trochu víc, než bych rád viděl. Na druhou stranu blázinec a blouznění hlavního hrdiny, kterému se zjeví "maminka" jsou scény jako z Twin Peaks;) Postupné přitvrzování, ke kterému v průběhu seriálu dochází, myslím záměr tvůrců naplnilo beze zbytku, a Jan Budař si (s handicapem fyzické podoby se soudruhem Uljanovem) připisuje další z velmi "hezkých" záporných postav. 80% (23.01.2017)

Těsně před koncem, po devátém dílu, mi dává smysl sem napsat. Totalitní past Světa pod hlavou je před sklapnutím Od prvních dílů, které místy budily rozpaky, mi seriál před očima vyzrál tak, že vyzrál i na mě. Okamžiky, kdy mi připadalo, že se příliš uměle tlačí na atmosféru nebo hledá prostor, kam umístit nezbytnou hlášku, jsou zapomenuty, respektive je to tak, že i atmosféru se podařilo vybudovat, konstituční prvky si s divákem dohodnout, vpravit mu rozmezí normality, v níž se pohybujeme, a nechat ho přivyknout. Estetika je akceptovaná. Logika je však nevývratná od samého počátku, sbírá se a zhodnocuje všechno založené a vývoj spěje samospádem ke smrtícímu úderu. Příběh, jak je vyprávěn, vás konečně polapí a zprostředkovaně na sobě i vy zažijete totalitní moc. Předposledním dílem se základní teze, na níž Svět pod hlavou stojí, rozvinula do své nejhrůznější možné logické podoby a maximálně využila svůj ochromující potenciál a vliv, aby dala divákovi úplně pocítit, jak vypadá a co je totalita. Nikoli pouze totalita jako společenské zřízení, to by ještě totalita nebyla, ale totalita, která si systémově učiní absolutní nárok na vaše myšlení sebe sama, vašeho světa a vašeho sebeurčení. Ze seriálu se tím konečně stalo - alespoň právě pro teď - špičkově sklapnuté, důsledně zrežírované dílo-past, které dovede zastavit srdce a rozběhnout mozek, ale také naopak. Nečekala jsem to a jsem upřímně nadšená. Chystali to pomalu a skoro nenápadně, ale mají mě přesně tam a přesně tehdy, kde a kdy mě chtěli těsně před koncem příběhu mít, přiznávám to, jsem jejich divák, vodí si mě - dovedu si teď představit i to, že postkomunistická budoucnost a naše přítomnost je jen fixní idea agenta Filipa Marvana, stejně jako všechny ostatní alternativně zlé konce, které se najednou děsivě a zcela racionálně nabízejí. Dovedu si představit i ty dobré, z nichž stejně nebude možné setřít pel nostalgie a nános prožité bolesti, takže přinejmenším nic laciného či plytkého tu nehrozí. Nemůžu se dočkat závěru a rozuzlení a jen si držím palce, aby bylo stejně překvapivé jako uspokojující. Šance je teď obrovská. *** Zvláštní poznámkou oceňuji, jak se jim podařilo, aby se v jednotlivých dílech vedle Případů majora Zemana odrazil a v novém světle zreflektoval a připomněl i žánr české normalizační televizní kriminálky, sám o sobě děsivý kombinací moralizační tendenčnosti a záměrně vyvolávané hrůzy z existenciální nahoty a civilnosti brutální smrti a vraždění zbavených patosu i jakéhokoli vyššího smyslu (Smrt stopařek, Na kolejích čeká vrah, Vrah skrývá tvář atd.), ať už v dílech o uprchlém bláznovi, který se mstí systému, v případu Orchideje na smetišti nebo paní Martičky, až po vraždu kolegy a pokusy o útěk přes hranice. *~ (02.03.2017)

Solidní překvápko. Body za nečernobílé ztvárnění totality, v níž tentokrát SNB není jen extraktem komicky tupé hmoty, nýbrž hezkým koktejlem osob, jejichž motivace osciluje někde mezi přesvědčením, vlezdoprdelismem, strachem a prachsprostou zmasírovaností. Většinou je to přesně tak hořce humorné i bolestné, jak být má. Neužil, Kopta a Budař jsou ve svých rolích přesvědčiví a totéž platí pro Trojana, byť u něj zůstává škraloup ze strany scenáristů (přerod není dvakrát věrohodný). Dobové rekvizity a atmosféra potěší - kór když je člověk srovná třeba s ohyzdnou nažehleností filmu Probudím se včera. Největší fatalitou pro mě paradoxně zůstává linie s "cestováním v čase", která je poněkud navíc a poněkud... stupidní. Klidně bych si dal dobovku s prostřihy do budoucnosti účinkujících postav - výsledky i následky by zůstaly prakticky identické, byť by se musely některé dějové linky nahradit. (16.10.2022)

Anděl Páně nám podruhé sestoupil z nebes, tentokráte nikoliv v roli anděla Petronela, ale jako socialistický poručík VB. Ivan Trojan, to je takový náš Al-Pacino. Kdyby mu řekli aby zahrál fleky na mlokovi, věřím, že by je zahrál a naprosto přesvědčivě. Ačkoliv film je o současném policistovi Filipu Marvanovi (Neužil), který je hlavním hrdinou, Trojan strhává veškerou pozornost na sebe a to zcela odzbrojujícím způsobem. Jeho příslušník se totiž chová přesně ve stylu konce osmdesátek a jeho arogantní jednání jakožto příslušníka nenapadnutelné vrstvy je okořeněno navíc jistou rázností, kterou si služba na severu naší socialistické republiky bezpochyby vyžaduje. Pro pár facek nejde daleko a když to schytá někdo nevinný, omlouvat se není třeba ,,to se u nás nedělá''! Co tedy hodnotím zatím s velkým nadšením je celé zpracování návratu zpět (myslím hlavně retro kulisy). Retro je teď v módě, v Německu je stesk po dobách DDR a vše z té doby jde na dračku. I nás zalila nákaza otalgie a tak řada výrobků dnes nese na obalech odkazy na dobu, kdy nám jejich nákup či konzumace nepřipadala zdaleka tak exotická a retro jak dnes. Sledujeme dokument Retro o naší době a v Lidlu si můžeme koupit dnešní gulášovku při speciální akci v retro (rozuměj původním hnusném) obalu. Fajšmekři do košíku přihodí vodu po holení Pitralon a samozřejmě žihlavový šampón. S filmy je to podobné. U tohohle budete mít opravdický pocit, že tam jste. Že jste zpátky. Neměnil bych, ale jako výlet do minulosti prostřednictvím koma policisty Marvana, proč ne! Celkem se těším na pokračování, rozhodně lepší než Trpaslík s nímž si bude seriál konkurovat. Co mně dostalo? Sledovačka!!! --- Doplňuji, díl od dílu lepší. Pokud stojí na nějaký seroš čekat a pravidelně jej sledovat, tak je to právě tenhle. V té záplavě krimi serošů, které se liší jen lokacemi a hlavním hrdinou je tohle něco z úplně jiného soudku. Pitaval is back ! Vždy jsem si cenil originality a tohle je po čertech originální! Snad to tvůrci nezmrvili probráním z koma - no uvidíme. :-). Zatím je to za 4 žluté plastikové stojánky na párátka! * * * (04.01.2017)

Dostat se z ČSSR - dostat se z kómatu. A naopak. Mimochodem, r. 1982 mi bylo pět let. Právě tehdy jsme se s rodiči a mladším bratrem přestěhovali do nového rodinného domu, kde jsme v koupelně měli přesně ty kachličky, které soudružce Špalkové připadaly tak hnusné. Jsou tam dosud. Jako Šejbové, Kratěnové a Klímové, jako Sloky. Ať na úrovni společenskokritického záběru, osobního příběhu a osobního přesahu či historického komentáře, jde o výtečné dílo. Vlastně tyto roviny nelze ve Světu pod hlavou vůbec od sebe oddělovat. Nevěřil bych, že ještě někdy zažiju napětí čekání na další díl. Skvěle však poslouží i jako komedie. Retro aranžmá (ale vůbec i scéna a mizanscéna) je dokonalé a významově vychytané. Pečlivě vybraný soundtrack. O řadě nenápadných aluzí "jen pro pamětníky" a jiných jen pro pozorného diváka či druhé zhlédnutí ani nemluvím. Jakože mám silný pocit, že České televize si už dlouho není moc za co vážit, tak za tento seriál ano. Nebýt častějších dějových či dialogických řekněme nedotažeností a laciností, dal bych šest hvězdiček. A ne, nedotaženostmi nemám na mysli např. problém klíčů od domu Dominika Skály. Ten tam právě patří. SPOJLERY: Po několika dílech jsem se začal vážně bát, že Martin Plachý je agent Zla, který má s Marvanem úmysly tak nekalé, že si to Kratina ani neumí představit. A toto podezření až k úplnému konci jenom sílilo. V díle Mrtvý muž mě (asi nejenom mě) navíc přepadla šílená a hrůzná myšlenka, že Marvanovou původní existencí je ta tehdejší, kdežto výchozí budoucnost jen výplodem jeho choré mysli. Tak to šlo tedy do tuhého. (Komentáře: Niethustra "jak to tak bývá" vystihl hodnotu díla jednou větou, ovšem A_FISHovi jako obvykle stačí půl slova k vystižení několika jeho vrstev. Z rozkecanějších komentářů jsou mi jedinými, které mělo smysl číst, zencitizen a JitkaCardova.) (09.03.2017)