Živě z Bagdádu

Vynikající film. Žádná velká glorifikace, bombastičnost, heroismus, jak to Američani umí. Naopak, je to až téměř dokumentární zpracování toho, jaké byly počátky tradice televizního vysílání z oblastí zasažených válkou, oblastí, do kterých se nahrnuli Američani (jasně, ale nejen oni), aby tam dělali pořádek... a naráželi na odpor, cenzuru, ale také - a to zejména - riskovali své vlastní životy, pro pravdu, pro nápravu věcí. Střídnému Keatonovi tu sekunduje vynikající Helenka Carterovic, opět jiná, a přesto stále svá - holka s rozcuchem, černým tričkem, kopou cinkajících stříbrných náramků a žvýkačkou v puse, připravená pomoci, včas zareagovat, stát nohama na zemi...Dnes už je to asi všechno někde jinde, ale o moc asi ne - ti novináři (a to nemluvím o vojácích) se musí pořád stejně bát, když všude kolem nich létají kulky a bomby. Bylo to víc než poučné. (20.03.2011)

,,Víte co se právě stalo? Staly se z nás zprávy!" Upřímná výpověď o jedné z nejvýznamnějších epizod televizní žurnalistiky, kdy se krize v Perském zálivu stala prvním válečným konfliktem, který byl médii přenášen online a CNN se tak etablovala na krále televizního zpravodajství. Jedná se o velice zdařilý film, který ukazuje události bez příkras, či glorifikování. Novináři zde nejsou neohroženými hrdiny, kteří kličkují mezi vybuchujícími bombami, aby pořídili lepší záběr, ale ani to nejsou bezpáteřní hyeny, kterým je lidský život ukradený, jen aby dostali svůj příběh. Na televizní produkci má Živě z Bagdádu velice pěknou výpravu a perfektní střih, který svým tempem přesně vystihuje tu hektičnost novinářského života. A samozřejmě nesmím zapomenout na perfektní obsazení. V čele se dvěma členy mé herecké TOP 20 Michaelem Keatonem a Helenou Bonham Carter, které to tady pekelně sluší. Skoro démonický David Suchet je již jen příjemným bonusem. Jako vystudovaný televizní publicista nemohu hodnotit jinak :-) (22.07.2011)

Snímek pro fanoušky americké zahraniční politiky. 1) Dynamický film působí autenticky a zvláště zpočátku jsem ho sledoval s velkou chutí. Ovšem o příčinách amerického zásahu se divák nic nedozví._____ 2) Roztomile americký je následující rozhovor: Robert Wiener objednává telefonem do pokoje: Could you send up a Pepsi, please? Ingrid Formanek: I'll take a Pepsi. Judy Parker: I'll have a Coke. Ingrid Formanek: Oh, there's no Coke in Baghdad. Bottling plant's in Dixie. Zmatená Judy hledí na Ingrid. Ingrid Formanek šeptá: Israel. Mark Biello: I'll take a Yoo-Hoo. Všichni se na něho podívají. It's a chocolate drink. Judy Parker: I didn't say anything. Robert Wiener: Make it seven Pepsis._____ 3) První válka v Zálivu v roce 1991 dostala nedávno založenou (1980) dosud malou kabelovou televizi CNN mezi americkou Velkou trojku (ABC, CBS a NBC). CNN totiž byla jedinou televizí, schopnou komunikovat z hotelu Rashid v Bagdádu během prvních hodin bombardování._____ 4) Výstižný koment: SB*. (09.08.2018)

CNN vytvořila díky odvaze nejen dvojice Wiener-Formanek pro celý svět, hlavně ale Ameriku, něco do tý doby těžko představitelnýho. Když si člověk pustí na YouTube záznam z tý osudové reportáže v noci 17. 1. 1991, má z toho husí kůži. Původně jsem dal čtyři hvězdy, ale rozleželo se mi to. Je to drsná pecka! (21.04.2020)

Netradiční pohled na válečné zpravodajství. Zákulisní hry, praktiky, ústupky kvůli výhodám atd... Téma je víc než zajímavé a Michael Keaton a krásná Helena B. Carter jsou prostě boží. A to nemluvím o "Erkylu Poarotovi" alias Davidu Suchetovi, kterému to neskutečně sekne a vypadá jako frajer největší. (20.11.2011)