Máma má raka

Do třetice všeho dobrého, ty tam jsou nešvary obou předchozích dílů. Neroztříštěný a zároveň skvěle nadupaný příběh, výborní (ne)herci, a na amatérský kraťas překvapivě kvalitní zpracování (tedy aspoň v porovnání se dvěma předchozími díly). Megadrsný gag s těhulkou z jedničky zůstal bohužel nepřekonán; mohla ho trumfnout scéna z lesa (ta, ve které Kamil omylem "k smrti umlátí" jiné "vypatlané retardy" než měl), ale režisér asi nesebral chuť nebo odvahu k jejímu natočení a ponechal ji jen v divákových představách. Ale zase se filmu podařilo vyvolat můj nejhlasitější chechot z celé volné trilogie - odrovnal mě totiž dvojitý arschtwist! (11.11.2016)

Co všechno jste rozhodně nikdy nechtěli vědět o nejúchylnějším černém humoru a báli jste se na to byť jen pomyslet v podání Tarantina z Rumburku s neodmyslitelnými třešničkami v rektu v podobě jako vždy dokonale bukanýřícího Pohla seniora, milujícího otce (alias vlhkého snu mnoha zasloužilých pracovnic OSPOD) a posledního žijícího übersoldata od elektrikářů. (10.09.2016)

A máme tu hnedle další kousek od přímo od řezníka :o). To máš tak, když je v neděli 30 stupňů od rána, dítko u babky, to se pak kopří u podobnecj kokotin jedna báseň. Opět potěšila návštěva otce se synem Tomášem na zápase :o). Tihle dva sou kapitola sama o sobě. Příběh poutavější než Jehovova pomsta. Tenhle styl mi celkem sedí, je to sprostý, je to drsný, je to hnusný, ale má to rozhodně svoje kouzlo... (19.06.2022)

Ač je to téměř nemožné, pokusím se teď pokorně vyjádřit veškeré niterné pocity z tohoto mimořádného filmového díla. Je to jako hřejivá a bezpečná mateřská náruč, totálně poblitá zpola natráveným kefírem s kousky nazelenalého kabanosu, jako něžné, pomalé a romantické milování s nádhernou modelkou na kompletně posraných a pochcaných hajzlech v šesté cenové, jako osvěžující letní větřík, vanoucí směrem od čerstvě exhumovaného masového hrobu, jako veselý, čistý a upřímný dětský smích, znějící z onkologické kliniky, jako překrásně rozkvetlá jarní louka, posetá hovny tureckých řidičů kamiónů, plnými hlíst a obsypanými masařkami, jako bezstarostné brouzdání chladivým příbojem v kouzelném tichomořském ránu hned vedle vyvrženého a hnijícího keporkaka, jako první nesmělý polibek na dychtivé dívčí rty, olezlé hnisajícím herpesem, jako právě upečený, křupavý a ještě teplý domácí chléb, velkoryse namazaný ráfkovým tvarohem pět let nemytého bezdomovce či jako milé, citlivé a konejšivé pohlazení po análním znásilnění tlustým, chlupatým a smradlavým cigánským spoluvězněm. Prostě, když se bezbřehý intelekt takto snoubí s absolutní estetikou, nezbývá, než celou duší podlehnout a opájet se pocitem, kolik tu s námi stále žije krásných, moudrých, kulturních, příjemných a neskonale empatických lidí. Ač mě kapku jímá přirozený stud za takovéto explicitní emoční projevy, dvakrát mě to nahlas rozřehtalo tak, že jsem, kurva, nemohl přestat. Díky, Řezníku! (12.10.2016)

Za střízliva nekoukatelná záležitost, nicméně při určité hladině v krvi se z toho stává docela zábavný film. Upřímně řečeno jsem byl trochu zklamán technickým zpracováním i hereckými výkony, neboť oba aspekty byly na stejné úrovni jako v předchozím snímku autora Jehovova pomsta, která při porovnání, díky lepšímu scénáři, vychází dokonce lépe. (25.09.2016)