Čtyři pírka: Zkouška cti

Vzepření se vojenské cti a válce nenajde právě pochopení. U nadřízeného, kolegů. Snoubenky. Všichni jej mají za zbabělce. Heath Ledger jako citlivý vnímavý poručík dostane po své rezignaci čtyři pírka, výraz pohrdání za domnělou zbabělost. Je těžké být synem generála a muset jít v jeho šlépějích. „Nechci jít kvůli někomu nebo něčemu bojovat.“ „Teď vím, že jsi zbabělec.“ „Otče, můžeme si promluvit?“ „Já už tě neznám.“ Typická hrdost, nadřazenost, tradice nad city. Válka v Súdánu. Mně ji zastiňoval pohled na Afriku. Poušť je nádherná, tajemná. Barevná, vrstevnatá. Duny mají svá tajemství, hru světel a stínů. Kdo jednou viděl Saharu musí ji milovat do konce života. Tedy jako zhýčkaný turista, to připouštím. Ale fascinuje mne stále víc a víc. Ale zpět k pírkům. Ledger v turbanu fakt k nepoznání. A já si od začátku říkala, proč je tmavovlasý – musel zapadnout mezi místní. Kamarádství má různou podobu, třeba zájem o bývalou snoubenku. Stejně tak strach má mnoho tváří. Pírka podobně jako většina válečných filmů jen ukazují zbytečné masakry, mocenské boje ve jménu něčeho, co po letech vlastně ztratilo smysl. Jen čest, poctivost, statečnost, ty zůstávají. Při největším masakru paradoxně nejromantičtější hudba. No, není divu, James Horner. Některá přátelství jsou ovšem ocelová. Nejen stará, ale i nová, a na barvě pleti přitom opravdu nezáleží. Poslední minuty v poušti bezeslovné a působivé. Poslední – či lépe první- minuty v Anglii příliš sentimentální. Ale jinak to asi být nemohlo. (27.04.2009)

Spát na polštáři plném bílého peří, nebo spát navždy? Jedině člověk, který je pánem své vůle a otrokem svého svědomí, může o sobě říct, že má čest.. Kapur se opět nesnaží potlačovat stopy, co v něm a jeho předcích zanechal dávný britský kolonialismus a podobně jako v Elizabeth: The Golden Age vnáší do svého díla jakousi nepopsatelnou vznešenost a úctu v člověka jako takového. Je pravda, že se Ledger ztrácí ve stínech W.Bentleyho a klidné síly jménem Djimon Hounsou, nicméně jako dobrodružná odysea s podtextem definování cti jsou Four Feathers ve svém žánru jistě zaznamenání hodný počin. A koho by snad zajímal výsledek Mahdího povstání, tak vězte, že lidé lépe oblečení v horní polovině těla a vyzbrojení kulomety vyhráli nad lidmi vyzbrojenými nabroušeným mangem a marnou snahou o samostatný Súdán.. (23.04.2014)

Z nějakého neznámého důvodu jsem měl nutkání dát 1*. Ještě, že jsem se svým hodnocením nepospíchal a v klidu jsem nad tímto dílkem popřemýšlel - a nemohl jsem přijít na žádný důvod hodnotiti 1*. A proč tedy hodnotím tak jak hodnotím? Protože Čtyři pírka je neuvěřitelný omyl a naprosto podělaný pokus o velkofilm. Co určitě praští do očí je totálně zmatený děj, který neustále (ale opravdu furt) přešlapuje sem a tam. Scénarista se pokoušel do toho narvat všechno a výsledkem je, že se vše neustále zásadně mění. To samé platí i charakterech postav, kteří mění svoje názory a činy pomalu každých 5 minut. Korunu pak nasazuje děsně otřesný slaďák na konci, při kterém už divák vyloženě trpí a který ubírá snímku jakoukoli naději před odpadem. (02.06.2004)

Ten, kdo srovnává Čtyři pírka s Lawrencem z Arábie Leanův velkofilm buď nikdy neviděl nebo se při jeho sledování pořádně zkouřil. Kamera je opravdu strašná, chybí ji barvy i cit pro zajímavé kompozice. Kapur neví kudy kam a zoufale se topí v nefunkčních zpomalených záběrech. Nebýt výborných herců tak jdu ještě níž. (22.10.2003)

Ano, ta základní zápletka snad nepůsobí zcela pravděpodobně (ale možná jen nám a dnes), ale jinak je to krásný, dobrodružný snímek, odkazující na klasiku jako Chartům atd. Jinak jsou zde nádherné přírodní záběry, zdařilé bojové scény, barvité kostýmy. Já jsem rád, když vidím takový "klasický" příběh, který by mohl napsat i Rudyard Kipling. Po opětovném shlédnutí jsem přidal *. (14.08.2010)