MOST!

Komediální seriál, který se sám směje, ovšem ne černým nebo bílým. Prušinovský s Kolečkem se smějí komukoliv, koho nachytají. Smějí se všem, kteří o MOSTU! vedou hluboké nejisté debaty typu "Mám se tomu teď smát? Hodí se to?" nebo "Tohle zase úplně k smíchu není, ne? Nebo je?" a přemýšlejí, oč tvůrcům šlo a co chtěli národu sdělit. Smějí se taky všem, kteří se po každé odvysílané epizodě chtěli jet podívat do Mostu, jestli "to tam fakt tak je", a zároveň těm, kteří o "skutečném Mostu" psali vážné články a točili vážné reportáže, i těm, kteří je pak četli, sledovali a poslouchali. O internetových diskutérech nemluvě. Kdykoliv jsem takovou názorovou výměnu zaslechl, říkal jsem si: Proboha lidi, proč musíte všechno rozebírat? Je to komediální seriál, takže když vás baví, smějte se, a když se v něm stane něco, co k smíchu není, no tak se prostě nesmějte. Opravdovost není v Mostu, opravdovost je ve všech těch lidech, které najdete v každém jiném městě. Skvělý Martin Hofmann (zářící už v Trpaslíkovi) je nejlepší příklad. Jeho buránek Luďan jednou udělá něco, zač byste ho zabili, a hned potom si to u vás vyžehlí, aby to mohl co nejdříve zase něčím pokazit... A aby se díky tomu všemu nakonec třeba změnil v lepšího člověka. Aspoň trochu. Tak to chodí v Mostu, v Plzni, Praze, Brně... (03.03.2019)

Já myslím, že kdo má v sobě kousku lidskosti a dobroty, musí mu být MOST! jako celek alespoň trochu sympatický. Já ho miluju, a to přes všechny jeho dílčí chybky (sem tam to v lecčems drhne, to zas ne že ne). Emocí a nálad celá kompletní paleta. A nakonec nejvíc o tom seriálu vypovídá, z jakých pozic přichází nejostřejší kritika. 1) Od modelových voličů SPD, tedy rasistického a homo/transfobního lidského odpadu (tzn. něco jako postava Čvančarové). 2) Od méně bystrých, ale přespříliš vážně se beroucích SJWs, kteří si ve vší své serióznosti a bojovnosti nejsou schopni užít srandu. 3) Od vyznavačů v Česku tolik oblíbené formální morálky, kteří úpěnlivě vyžadují neužívání vulgarismů, ale na poznání, co a proč je skutečně morální, jejich kapacita nestačí a nechápou, že slova jako taková morální a nemorální nejsou; to jen činy nebo myšlenky. V MOSTĚ! je všechno, co tyhle skupiny dráždí, v míře vrchovaté. Předchozí seriály dua Prušinovský + Kolečko jsem neviděl, ale rozhodně si doplním. Protože tohle ... nechci hned v prvotním nadšení až moc házet superlativy ... takže nebudu tvrdit, že je to to nejlepší, co u nás po revoluci vzniklo. Ale je to srdcovka. Don't stop believin'! (26.02.2019)

Trefa do černýho (čímž myslím ustálené slovní spojení i etnikum). Opravdu děkuju České televizi, že ještě někomu umožňuje, zvlášť v dnešní době sužované morem politické korektnosti, jít na hranu... Prušinovský s Kolečkem mají evidentně výjimečný dar vystihnout esenci doby a navíc přijít s přidanou hodnotou, coby nadstavbu pak vytvořit zázemí i kvalitativní předpoklady pro status kultovního seriálu, z Mostu! bude jasně nový Okresní přebor...nový kult. Spolu s Rédlem jednoznačně nejlepší seriálové počiny, které tady za poslední dekádu vznikly! (02.02.2019)

"Já si myslím, že černá sympatie je taky sympatie." V Chánově jsem nikdy nebyl, Mostem projíždím bez zastávky nejvyšší povolenou rychlostí a problémy nepřizpůsobivých občanů odmítám řešit, ale u tohoto seriálu jsem se bavil. Není to ani tak moc kvůli námětu, ale nejedna postava prostě byla vynikající. Zejména loser Luďan dokázal prodat každý vtip, Edovi krásně visela hůl, Franta spolehlivě držel úhel, farář báječně nedokázal udržet slinu, Dáša měl pěkně stavěné kozy, mrška Žaneta každou situaci perfektně využila ke svému prospěchu, Ilona se nádherně nedokázala srovnat se študovaností svého syna a Gerdovy pokusy o češtinu mě pokaždé rozesmály. Všechno samozřejmě nebylo dokonalé. Mladí sluníčkáři mě nebavili, parchant Laco debilně přehrával a přerodu největšího mafiána Romana ve vyděšeného mamánka jsem nerozuměl. Přesto: Dycky Most! (26.03.2019)

Most má své kvality a přestože se odehrává v prostředí ztracených existencí, není hloupý a většinou i dává smysl. Pořád je ale v našich končinách možná až zbytečně adorovaný a to převážně z toho důvodu, že podobné kousky u nás nevznikají a vedle klasické české, seriálové tvorby, vyčnívá jak vztyčení prostředník. Když se na to ale člověk podívá nezaujatě, zjistí, že se toho v jednotlivých epizodách vlastně moc neděje a veškerý humor je založený na vulgarismu (rozhodně proti němu nic nemám a naopak ho kvituji) a jednoduchosti postav a jejich myšlení. Což je i na těch 45 minut docela málo. (25.02.2019)