Krátký film o lásce

Citlivý film o jednom nesmělém mladém samotáři a jeho zálibě, která by se mohla zdát být úchylkou, a za níž je potrestán - tedy: potrestá se sám. Protagonisté se možná chovají poněkud vyhraněně, ale ostuda, zklamání a pocit zneužití si mnohokrát žádají vyhraněné jednání. Jen ten konec mi přišel useknutý...škoda...ale možná to tak mělo být. (16.02.2009)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o lásce ve zvoleném prostředí nálady vyzní odlišněji, než jeho kratší televizní verze Dekalog VI. Je odhaleno více ze soukromí, vzájemné střety rozdílných verzí lásky jsou zásadnější a urputnější. Ubyl cynismus, přibyla melancholie, pohyb vpřed je obdařen nadáním pro poezii, vyústění bezvýchodněji smutní. Láska je sobecká, zármutek instinktivně destruktivní. Závěr přináší rozhodující konflikt a nevinná nezkušenost je odhodlaně bráněna mateřským ochranným pudem. Procitnutí z promarněného naplnění je rozsáhlejší, niterný smutek je zoufalejší v tísni. Krátký film o lásce je úžasná existenciální filmová poetika lásky, touhy a zklamání. (13.08.2009)

Jestli slovo komorní ve spojení s filmem znamená to, co myslím, pak jednoslovnou charakteristiku pro Krótki film o miłości bychom měli. Do jedné scény by se hodila přidat erotika, to když Magda přesune postel od okna a telefonuje. Ovšem není tam vůbec. Hudba, osvětlení, pozice kamery a střihy vytváří velmi intimní prostředí, k němuž se krásně hodí zajímavý námět. S herci to bylo tak, zatímco Olafa jsem přijal bez výhrad, v Grazyně jsem celou dobu viděl Lenku Filipovou, a zpočátku se mi vůbec nelíbila. Ovšem několik variací vlasů a prohlídka spodního prádla byly nakonec přesvědčující. Pokud by mužský divák neshledal sledovanou ženu atraktivní, film by moc nefungoval. (12.11.2016)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

Krátký film o lásce má podobné pozadí jako Krátký film o zabíjení. Pořád jsme v tom stejném depresivní socialistickém polsku, kde vládne zejména šedá. Teplé a veselé barvy zde skoro nenajdete. Ono se není ani čemu divit, ten film totiž není moc veselý. Spíš naopak, je smutný, ale narozdíl od "Zabíjení" skýtá v sobě tolik naděje. Naděje na happy end, na změnu života a hlavně na lásku. Sice se zde jedná o lásku, tak trochu postavenou na hlavu, ale pořád je její podstata stejná. Láska nenaplněná, toužebná, hravá, despotická, obsesivní, mateřská anebo ryzí a čistá. To vše se vešlo do jednoho špinavého sídliště kdesi v Polsku. Stejně jako Zabíjení otřáslo mou dušičkou, to samé se povedlo i tomuto filmíku, ovšem zde zcela v pozitivním slova smyslu. (24.01.2007)