Krátký film o lásce

Oprvadu nevím, jak se s tímto filmem (a několika dalšími) popasovat v komentáři - zasloužil by si nějakou esej nebo studii, na což jsem prostě "malý pívo". Takže jen několik z kontextu vytržených postřehů: hrdý zástupce "polského rozměru" ve filmu, hodnotný snímek zasluhující plnou pozornost (ne doma v posteli, ale v kině, ve filmovém klubu, prostě na plátně), dotýkající se příběh, občasné jemné humorné scény podporují dramatičnost děje. Zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. (27.02.2012)

Jo, tohle se Kieslowskému hodně povedlo. Smutný příběh o osamělosti a lásce, který ale skvěle funguje a díky krátké stopáži nenudí. Navíc hlavní dvojice je zajímavá a celkem i sympatická. Má to i několik dost zajímavých myšlenek, skvělých a nezapomenutelných scén... Prostě je to dobrý film se vším všudy. A to jsem se bál, jak to dopadne, protože od Kieslowského jsem předtím viděl Náhodu a i když to není špatný film, přišel mi utahaný, ale Krátký film o lásce je fakt povedený a nenudil mě. 5* (31.05.2019)

Po Kieslowskeho Kratkom filme o zabijani som cakal nieco obdobne,ibaze o laske:)Kratky film o laske je urcite nezvycajnou romancou, kde vystupuju opat ludske postavy,ktore maju svoj vlastny zivot (hoci o Renate neviem okrem toho,ze ma rada chlapov a mlieko takmer nic), avsak urcite ma neoslovil tak,ako Kratky film o zabijani. (12.09.2006)

Jiz dlouho jsem nevidel film, kde by me tak zajimal dalsi vyvoj filmu, ze jsem se nemohl dockat konce:-). Skvele herecke vykony vsech zucastnenych a scenka z posty, kdy si sledovana zavola vedouci je snad nejlepe natocena situace vyobrazujici pristup ruznych instituci v socialismu. Nevim, kolik je treba mit hodnoceni, aby se film dostal do zebricku 200 nejlepsich filmu, vim ale, ze by tam nemel chybet! (25.12.2007)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)