Krátký film o lásce

Krátky film o láske by sa mohol odohrať aj na našich kedysi ošarpaných, dnes zateplovaných sídliskách. Kieslowskeho unikátny art film, pretože rozpráva o láske mladého chlapca ku skúsenej žene, čo bude každému teenagerovi viac ako povedomé a tým pádom je film prístupný aj mladšiemu obecenstvu, ktoré síce možno nepochopí úplne všetko, ale prežije ho intenzívnejšie ako skúsený divák. Štrukturálne a naratívne rozbory sú síce k veci, ale keďže je tento film hlavne o hĺbke a prapodstate citov (lásky) , až tak na mi na nich nezáleží, ako filmovým teoretikom. To usudzujem po druhom zhliadnutí po nejakom čase. (03.06.2012)

Povrchným pohľadom sa môže tento kratší snímok javiť ako jednoduchý príbeh o láske, avšak geniálna réžia tomuto dielku dáva úplne iný rozmer. Sme svedkami grandiózneho divadla v depresívnejšom sídliskovom a panelákovom prostredí, kde na prvom mieste tróni šokujúca otvorenosť čo sa týka prejavov citov ako aj naprostá originalita poňatia tejto témy. Horkosť a smútok nad nemožnosťou naplnenia lásky je tak hmatateľná až to bolí. Záverečná scéna plaču nad rozliatym mliekom ma totálne dostala. Smútok, smútok a smútok.... Viac niet čo dodať, treba pozrieť. (01.09.2015)

"Když ten autobus chytíme, půjdeš ke mně !! Když ne, půjdeš domů !! Platí ?!" Přemýšlím, kdy naposled mi bylo tak úzko, kdy jsem byl tak dojatý, a tak by mě zřejmě jen těžko napadlo, že se tak stane právě u Kieslowskiho nesmírně upřímně a lidsky poetického snímku, který úžasně parafrázuje a velmi osobitým způsobem odkazuje jak na šesté přikázání, ačkoliv bych spíš mluvil o lásce k bližnímu, tak i na Hitchcockovo Okno do dvora !! Ten střet rozdílných vnímání lásky samotné i zcela odlišně smýšlejících postav dokonale vystihuje, jak člověka přes veškerou snahu a chuť jí jít naproti často láska naprosto míjí a jak city zůstávají nenaplněny !! Witold Adamek kreslí svojí kamerou jednu bezútěšnou a hořkou scénu za druhou, mezi nimiž naprosto ční jedna zcela symbolická, která divákovi omlátí o hlavu frázi o pláči na rozlitým mlékem.. Vše účinně doplňuje a pozdvihá z kaluže slz velmi vhodně zvolená hudební složka Zbigniewa Preisnera !! (15.11.2013)

Menší studie interaktivního voyeurství a jednosměrné lásky - mladý a nezkušený klučina má své Okno do dvora a se zatajeným dechem odhaluje taje půvabné zkušené ženy. V detailech film funguje dobře, Kieslowski ví, jak vykreslit momentální vnitřní pocity postav a najít špetku poetiky i v nepříjemně ušmudlaném předměstí. Přesto jako celek toho Krátký film o lásce nenabízí mnoho, je zdlouhavý, místy nudný a nejhorší je, že hlavní postava působí jako hloupý, zakomplexovaný ňouma znemožňující sympatizování, nebo dokonce indentifikaci... Moc jsem to neprožíval. 5/10 (29.06.2009)

Film přesouvající formální motiv snímku Okno do dvora z klasické narace do art cinema narace tematizuje samotné voyeuristické sledování na několika rovinách - vizuální, audiální a bezprostřední, přičemž nezůstává jen u žánrového využití, ale po důkladné ritualizaci celého mladíkova sledování celý koncept komplikuje jeho prozrazením druhé straně. Z jednostranného Hitchcockova konceptu „pozorovat a nebýt pozorován“ tak postupně přechází do mnohem problematičtější formy „pozorovat; být pozorován; toužit být pozorován“, kdy se komunikační model s mluvčím, který oslovuje hypotetického adresáta, jenž na druhé straně vůbec nemusí být (snaha ženy kontaktovat chlapce prostřednictvím dosavadních „kanálů“). Formální systém navíc celý model ještě komplikuje postavou chlapcovy bytné, která poté, co se pasivní „jen pozorující“ hrdina stane „aktivním pozorovaným“, přejímá roli voyeura - pasivního pozorovatele, který je ve struktuře nezbytný, protože konvenuje s pozicí nás jako diváků filmu. (22.04.2007)