Krátký film o zabíjení

Tenhle film by se klidně mohl jmenovat "O převeliké depce", protože zde není kouska pozitiva ani v tom pověstném ň. Ve výsledku ani nedokážu říct, jestli depresivněji působí bezútěšné prostředí a tehdejší před-revoluční doba, která je zde tak autentická, že mi místy nebylo moc do zpěvu; nebo skutková podstata celého snímku ve smyslu zločin a trest. Vše je tak realistické a surové až z toho jde mráz po zádech. Tohle jednoznačně nedoporučuji slabším povahám, protože vám to na náladě opravdu nepřidá... (11.03.2014)

Zločin a trest tentokráte trochu jinak, v polském ( Kieslowskiho ) provedení. I bez zbytečných „ rozmáchlých gest „ se dá dosáhnout působivého výsledku. Krátký (možná ), o to více sugestivní zážitek. Přiznávám, že u Kieslowskiho děl se mi vždy těžce píše komentář. V 95% ostatních případů s tím nemám absolutně žádný problém, slova plynou sama. U něj ( včetně tohoto případu ) je jen těžko hledám, v kontextu netradičního zážitku, který člověk ( divák ) při sledování jeho snímků zažívá. Kieslowski vypráví obyčejné příběhy (osudy) lidí, vskutku neobyčejným stylem. ( Nebo je tomu naopak? ). Je to i případ tohoto snímku. V ten samý den, kdy mladý Piotr úspěšně skládá právnickou obhajobu a „ slaví „ s přítelkyní v kavárně, ve stejnou chvíli ( jen o pár stolů vedle ) se připravuje mladý Jacek k vraždě taxikáře. Následně se Piotr ujímá svého prvního případu a to sice obhajoby Jaceka, který je následně odsouzen k trestu smrti oběšením. Kieslowski tentokrát se silnou podporou kameramana S. Idziaka a minimalistickým hudebním doprovodem jeho dvorního skladatele Z. Preisnera dosahuje vskutku působivého výsledku. Přičemž nejpůsobivějšími momenty bezesporu jsou samotná vražda taxikáře a konečná poprava. K umocnění zážitku tentokráte Kieslowski vynechává veškerou hudbu a člověku téměř tuhne krev v žilách. Režisér vždy dával před přemírou dialogů přednost obrazovému vyprávění a vždy „ pouze „ předložil příběh, nikdy nesoudil a nechal na samotném divákovi ať si udělá úsudek ( rozsudek ) nad hlavním „ hrdinou „ sám. Za to mu náleží můj velký obdiv a dík. Jak už to totiž v životě chodí, nic není tak ČERNOBÍLÉ jak by se na první pohled mohlo zdát. 91% (05.01.2011)

Lewwin tu v komentáři zmiňuje "Dva muže ve městě" a tohle srovnání asi napadne nejednoho diváka. Na rozdíl od francouzského filmu si ale Kieslowski zachovává k postavám mnohem větší odstup a ani vraha ani jeho oběť nevykresluje v právě lichotivých barvách (naopak, taxikář je tu představen jako nesympatický, zlomyslný chlapík). Zatímco "Dva muži ve městě" jsou záznamem tragického osudu v jádru slušného člověka, který je k vraždě doslova dohnán, "Krátký film..." odsuzuje zabíjení jako takové. Jinými slovy - první snímek protestuje především proti trestu smrti a jeho neadekvátnímu užívání, polský film kritizuje vraždu v obecnější rovině - ať už ji páchá jedinec nebo společnost. Co se problematiky absolutního trestu týče, je Kieslowského snímek spolu s dramatem "Mrtvý muž přichází" a výše zmiňovaným filmem José Giovanniho patrně nejsilnější uměleckou výpovědí na toto téma jakou jsem kdy viděl. (11.09.2007)

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)