Krátký film o zabíjení

Rozbahněná zimní Warszawa je škaredá. Sledované postavy (až na právníka) jsou hrozně nesympatické. Zacloňování částí obrazů mě taky štvalo. Ale zhruba v půlce filmu, konkrétně po soudním přelíčení, se počáteční nespokojenost a nadávání na Kieslowského (kterého i přes mou fascinaci polským filmem nemám moc ráda) láme. U rozhovoru právníka se soudcem dokonce poprvé zpozorním. A tempo závěrečné půlhodiny je doslova vražedné. Snad jen vysvětlování funkce lavorku na dně propadliště bylo moc polopatické... 6:1 ne pro Krzysztofa. (20.01.2010)

Hodně silné a depresivní. Režisér udělal z prostředí další mpostavu svého v podstatě prostinkého ale o to důraznějšího příběhu... Kde je vlastně právo? Co je právo? A co zločin? Opravdu je obojí stejně kruté? Ať je to tak, nebo tak, vražda není nikdy obhajitelný čin... Koneckonců, bůh také zakázal komukoli mstít se Kainovi za vraždu Abela... PS: Tanec v temnotách je ÚPLNĚ o něčem jiném, tyhle dva filmy mají společný jen trest smrti a to je sakra málo. (06.02.2006)

Jednoduchý příběh o dvou lidech. Jeden je mladý právník a druhý mladý vrah. Jednomu přítelkyně čte z ruky osud, druhý to od cikánek odmítá. Jeden má budoucnost, a druhý ne. Vlastně jinak. Oba mají stejnou, propletenou budoucnost. Oba si prožijí na vlastní kůži krutost života, ať už s vysokou školou nebo bez ní, s dobrými úmysly, nebo bez nichJednoduché, minimalistické, děsivé, drastické, naprosto reálné, uvěřitelné. To všechno podtrhuje nepříjemně povědomé prostředí Polska 80.let. Bezútěšné. (07.02.2006)

Lewwin tu v komentáři zmiňuje "Dva muže ve městě" a tohle srovnání asi napadne nejednoho diváka. Na rozdíl od francouzského filmu si ale Kieslowski zachovává k postavám mnohem větší odstup a ani vraha ani jeho oběť nevykresluje v právě lichotivých barvách (naopak, taxikář je tu představen jako nesympatický, zlomyslný chlapík). Zatímco "Dva muži ve městě" jsou záznamem tragického osudu v jádru slušného člověka, který je k vraždě doslova dohnán, "Krátký film..." odsuzuje zabíjení jako takové. Jinými slovy - první snímek protestuje především proti trestu smrti a jeho neadekvátnímu užívání, polský film kritizuje vraždu v obecnější rovině - ať už ji páchá jedinec nebo společnost. Co se problematiky absolutního trestu týče, je Kieslowského snímek spolu s dramatem "Mrtvý muž přichází" a výše zmiňovaným filmem José Giovanniho patrně nejsilnější uměleckou výpovědí na toto téma jakou jsem kdy viděl. (11.09.2007)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)