Loutky

96% - Když jsem si tento film dal poprvé, byl to 113 minut slz, a zároveň 113 minut údivu nad krásami světa. Věděl jsem sice, že Kitano umí být niterný a lyrický (téměř v každém jeho filmu se objeví motiv vyrovnávání se s neštěstím), ale že tím tak přesvědčivě vyplní celý celovečerní film, to mě velmi překvapil. Nebudu tento film podrobně rozebírat, na to je příliš krásný. Doporučím ho jen všem, kdo ho ještě neviděli. (03.10.2005)

Chtěla jsem říct, že ten film mě jako osoba dlouze a silně objal, ale to není pravda. Ten film se mnou jako osoba dlouho mlčky chodil lesem. Nicméně obojí jsou gesta beze slov a to je to klíčové. Stejně jako i u jiných japonských filmů mám dojem, že jsem ho už dávno viděla, že ho mám v srdci teď a že tam byl i v tragediemi posedlém dospívání a že tam byl zkrátka odjakživa. Za zejména delikátní považuji, jakým způsobem Kitano pracuje s informacemi a dávkami jejich sdělování, do toho patří hudba, obraz i příběh. A také ho miluji za to, jak si uvědomuje význam ticha. ♥ (31.03.2015)

Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*. (30.01.2010)

Už úvod s japonskou obdobou loutkového divadla dává tušit, že tento film Takeshiho Kitana bude mimořádný. A pak přijde průchod provazem k sobě připoutaných hrdinů rozkvetlým sakurovým hájem.. Po začátku to vypadalo, že budu sledovat skvostné melodrama nenaplněné lásky Matsumota a Sawako, ale film se ještě rozvětvil do dalších dvou neméně skvostných příběhových linií. Hodně smutné, přitom tak krásné.. Film má takovou zvláštní, avšak vtahující, náladu a atmosféru. Ta překrásná hudba, ty nádherné obrazové kompozice.. Paráda! Ne každému sedne příliš pozvolné tempo filmu. Mně sedlo znamenitě. Kitanův úžasný snímek mě doslova uchvátil! (07.09.2005)

Je ľahšie písať o zlom ako o dobrom filme pretože film ktorý sa vám nepáči tak kritizujete a kritizujete aj keď je tá doba dávno za vami - tak ako ja snowborďákov s madlom a kotkom. A potom sú tu filmy ktoré sa vám páčia a vy na otázku prečo odpovedáte lebo sú dokonalé a práve taký je aj tento film Takeshiho Kitana. To že je Kitano všestraný režisér dávno vieme. Nikdy neviete čo jeho nový film prinesie a on od záchodových komédií,cez akčné pecky, sebereflexívne surrealistické diela , obyčajné ľudské príbehy podané inak až po diela plné symbolizmov. V každých s týchto diel dosiahol svoj vrchol ale to čo načrtol v ohnostroji tu doviedol do dokonalosti a inšpirované tragickými bábkovými predstaveniami Bunraku nám servíruje tri príbehy , ktoré sú tak strašne ľudské, obohnané krásou okamžiku a minulosti, vizuálne dokonále a hlavne tak neskutočne skutočné až sú pekné že normálny človek ktorý má aspoň aký taký talent musí tento film vnímať ako niečo neskutočne krásne a práve to aj je neskutočne krásne. Kvalitou sú všetký tieto príbehy dokonálé a ani nemôžem povedať ktorý bol lepší lebo každý mal niečo do seba. začiatok kde máme možnosť vidieť typické divadlo bunraky až po tragický koniec nám ukazuje tú skutočnú lásku čo nemusí byť vyslovene oblizovanie na verejnosti - v každej správnej MHD, alebo sex - skúste si zájsť do najbližšieho lesíka ale tento film ukazuje na samotný fakt dvoch spiaznených duší ktoré nemusia nič ani len rozprávať. (13.07.2008)