Loutky

Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*. (30.01.2010)

Takeshi bez Takeshiho. Aneb jeden ze tří Kitanových filmů, kde si sám nezahrál. Ale není se čemu divit, protože ani jeden z těchto tří filmů (kromě Dolls ještě Scény u moře a Kids return) se svým žánrem nepodobají jeho typickým krimikomediím, naopak jsou to filmy romantické nebo drama (Kids return). A představit si Takeshiho v romantickém filmu si opravdu nedokážu. Dolls je od začátku tak trochu podivný film. Hned úvodní několikaminutová ukázka typického japonského loutkového divadla (bunraku) nemusí být pro každého zrovna zábavná. A i poté filmu chvilku trvá, než se "rozjede" a než začne být stravitelnější pro diváka. Tři různé příběhy o netypické lásce a jejích důsledcích. Velmi pomalé tempo, pro někoho až nudné, s dlouhými záběry, ve kterých se prakticky nic neděje. Navíc s minimem dialogů a pronesených slov vůbec. Jedním z hlavních plusů filmu je určitě vizuální stránka, se kterou si Kitano opravdu pohrál, od kostýmů až po přírodní scenérie (sakurový park, zimní scenérie v druhé polovině filmu). Mnohými fanoušky jsou Dolls považovány za nejlepší Kitanův film. Ovšem já se s tímto názorem neztotožňuji, pro mě je tím "the best" stále Ohňostroj. Dolls mě tak nevzaly a nedám plné hodnocení (vidím to tak na 85%). Přesto to byl silný filmový zážitek a rozhodně potřebuju ještě více shlédnutí na to, abych opravdu pochopil smysl jednotlivých příběhů a celého filmu. Filmová poezie. (11.09.2004)

Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli. (22.02.2008)

To je zvláštní film. Nevěřila bych, že budu tak dlouho koukat na něco poetického s minimem děje a přeci tak ohromně výmluvného. Nejdřív jsem měla pusu dokořán a dumala jestli to bude celé loutkové. Když jsem si na loutky zvykla, tak nastoupili herci. Tři osudy, tři příběhy, krásná hudba a hodně, hodně námětů k přemýšlení... (11.02.2012)

Je ľahšie písať o zlom ako o dobrom filme pretože film ktorý sa vám nepáči tak kritizujete a kritizujete aj keď je tá doba dávno za vami - tak ako ja snowborďákov s madlom a kotkom. A potom sú tu filmy ktoré sa vám páčia a vy na otázku prečo odpovedáte lebo sú dokonalé a práve taký je aj tento film Takeshiho Kitana. To že je Kitano všestraný režisér dávno vieme. Nikdy neviete čo jeho nový film prinesie a on od záchodových komédií,cez akčné pecky, sebereflexívne surrealistické diela , obyčajné ľudské príbehy podané inak až po diela plné symbolizmov. V každých s týchto diel dosiahol svoj vrchol ale to čo načrtol v ohnostroji tu doviedol do dokonalosti a inšpirované tragickými bábkovými predstaveniami Bunraku nám servíruje tri príbehy , ktoré sú tak strašne ľudské, obohnané krásou okamžiku a minulosti, vizuálne dokonále a hlavne tak neskutočne skutočné až sú pekné že normálny človek ktorý má aspoň aký taký talent musí tento film vnímať ako niečo neskutočne krásne a práve to aj je neskutočne krásne. Kvalitou sú všetký tieto príbehy dokonálé a ani nemôžem povedať ktorý bol lepší lebo každý mal niečo do seba. začiatok kde máme možnosť vidieť typické divadlo bunraky až po tragický koniec nám ukazuje tú skutočnú lásku čo nemusí byť vyslovene oblizovanie na verejnosti - v každej správnej MHD, alebo sex - skúste si zájsť do najbližšieho lesíka ale tento film ukazuje na samotný fakt dvoch spiaznených duší ktoré nemusia nič ani len rozprávať. (13.07.2008)